Čtenářku Danu T. z Rokycanska zajímá: „Četla jsem kdysi příběh o podivném chlapci, který se znenadání objevil snad v Norimberku. Prý neuměl ani mluvit, měl divné oči a nikdo ho neznal. Nenašli badatelé po letech nějaké stopy, které by řekly více o jeho původu?“
Nechtěné děti, plody zapovězené lásky, to je realita stará jako lidstvo samo. Baby boxy z doby dávno minulé byla vrata kostelů a klášterů. Mniši a duchovní se nalezence ujali, a buď ho vychovali sami, nebo umístili do nalezince. Měl-li štěstí, ocitl se i v nějaké dob ře situované rodině a často se o svém předchozím osudu ani nedozvěděl.

Obyčejný květnový den roku 1828, občané Norimberka právě slaví svatodušní svátky. Na náměstí Unslichttplatz se potuluje malá hrbatá postavička. Podivně oblečený chlapec v obrovských botách, mumlající si do kolečka jen pár vět, každému na počkání ukazuje jakýsi průvodní dopis. V něm stojí, že se má hocha ujmout norimberský jízdní regiment, neboť je dítětem zesnulých rodičů - chudé služky a kavaleristy. Prý se jmenuje Kašpar Hauser. Má štěstí, neocitá se v kleci žádného tehdejšího pověstného ústavu pro choromyslné, ale nejprve ve vězení, kde si ho norimberští prohlížejí jako divé zvíře. V červenci roku 1828 je předán do péče norimberského gymnaziálního profesora Fridricha Daumera, který se ho snaží vychovávat, učí ho i čtení a psaní. Ujímají se ho i norimberští soudní lékaři a ti podrobují jeho tělesný a duševní stav podrobnému zkoumání. Zaujalo je například, že chlapec viděl jako kočka. Byl po celý svůj dosavadní život zvyklý na temnotu? K jídlu vyžadoval pouze chléb, k pití vodu. Byl to jeho každodenní jídelníček? Jeho svaly byly značně ochablé. Pohyboval se tak málo? Proč pořád mluví o tom, že ve tmě si hrál se dvěma dřevěnými koníky?

Nevlastní vnuk Napoleona Bonaparte?

Světlo do celého případu se snažil vnést největší kriminalista té doby, Němec Anselm von Feuerbach, (otec Ludwiga, známého filosofa, z jehož učení vycházeli tvůrci marxisticko-leninské filosofie, pozn. red.). Ten tuší, že to s Kašparovým původem nebude jen tak, že je chlapec osobou důležitější, než se na první pohled zdá. Proč by se jinak stal 17. října roku 1829 obětí fyzického napadení, které se jeví jako pokus o vraždu? Neúnavný Anselm von Feuerbach šel za vyluštěním této záhladné detektivky z počátku 19. století jako ohař po stopě. Napsal matce bavorského krále Karolině, že na zločinech spáchaných na Kašparovi se podílely osoby, disponující mimořádnými prostředky a že Kašpar byl manželské dítě knížecích rodičů, které bylo odstraněno, aby se jiným, kterým stál v cestě, otevřela cesta k úspěchu.

Zda byla jeho hypotéza správná, to se již asi nedozvíme. Vše však nasvědčovalo tomu, že chlapec Kašpar mohl být synem zesnulého bádenského velkovévody Karla a jeho ženy Stéphanie Beauharnaisové, schovanky samotného Napoleona Bonaparta. Feuerbach byl toho názoru, že v pravděpodobném roce Kašparova narození (1812) usilovala hochberská větev bádenského rodu o velkovévodský trůn. O existenci dědice tedy v žádném případě nestála. Spiklenci prý měli novorozeně vyměnit. Navíc se v roce 1831 v Norimberku objevuje anglický šlechtic - hrabě Stanhope - postava se záhadným posláním. Proč jeví o nalezence tak velký zájem, proč usiluje o to stát se jeho pěstounem? Měl za úkol zahladit stopy?

Proč ho nezabili dříve?

Podle oficiální varianty zemřel synek velkovévody Karla 16. října 1812 v pouhých osmnácti dnech svého života. Feuerbach byl přesvědčen, že v knížecí hrobce v Pforzheimu neodpočívá korunní princ, ale jiné dítě, se kterým byl zaměněn. A Kašpar byl zatím ukryt. I matka Stéphanie, Karlova manželka, sdílela jeho přesvědčení. Uvědomila si totiž, že ji ani kojnou nepustili do blízkosti umírajícího dítěte a také mrtvého svého syna nemohla spatřit. Feuerbach na otázku "komu to prospělo“ našel odpověď poměrně snadno. V tehdejší bouřlivé politické situaci se sama nabízela. Hochberské větvi bádenského rodu by vymření konkurence opravdu přišlo vhod. Spiklenci měli malého prince vyměnit za jiné umírající dítě a jeho samého svěřit neznámým, ale spolehlivým lidem. Feuerbach však nedokázal vysvětlit, proč se chlapec dostal na svobodu, ani proč ho vlastně spiklenci rovnou nezabili. V dubnu roku 1832 se Stephanie v doprovodu jediné dvorní dámy vydala na tajnou cestu do Ansbachu, aby Kašpara uviděla. Když se tak stalo, byla prý otřesena jeho podobou se svým mužem Karlem. Na to, aby mohla usilovat o získání trůnu pro svého syna, však nedisponovala potřebnými politickými prostředky.

Neznámému útočníkovi se podařilo Kašpara smrtelně zranit 14. prosince roku 1833, o tři dny později zemřel. Zda opravdu překážel mocným, to se již nedozvíme. Jisté však je, že vrah nebyl nikdy vypátrán. Na místě atentátu v dvorní zahradě v Ansbachu stojí památník s nápisem: Zde byl tajemný zabit tajemným. V roce 1982 nechal vlastník zámku Pilsach v Horní Falci otevřít zazděný sklep, kde podle starých dohadů měl být poslední úkryt chlapce Kašpara. A vida! Pod schody byl nalezen dřevěný kůň, možná ten, se kterým si dle vlastních vzpomínek, hrál nalezenec.
Lenka Stránská
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279809
DnesDnes144
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4264
Tento měsícTento měsíc12058

Partnerské weby