Psal se rok 1974. Spisovatel Andrew Tomas vydal knihu Beyond the Time Barrier (Za bariérou času). Píše v ní mimo jiné o možnosti „časové televize“, což znamená, že „elektromagnetické obrázky“ z budoucnosti se mohou samy od sebe objevit v televizi. Týž rok, kdy kniha vyšla, se stala příhoda, která potvrzuje existenci časové televize.
Sobota 1. července 1974 - ve Flixborrough v Humberside vybuchla chemická továrna. Výbuch zpustošil velkou část objektu a zahynulo při něm dvacet tisíc lidí. Okolí bylo evakuováno, protože se uvolňovala mračna černého dýmu s jedovatými plyny. Lesley Castletonová byla ženou v domácnosti. O celé události se dozvěděla pět hodin předtím, než k ní došlo! Později vyprávěla:
„Dívala jsem se na sobotní dopolední film, který náhle přerušil nápis New Flash (zvláštní zpravodajství). Mužský hlas popisoval podrobnosti strašlivého výbuchu v Flixborrough. Udával počet zabitých a zraněných, názvy chemikálií, které zavinily explozi. Pak zvláštní zprávy skončily a film pokračoval.“ Paní Castletonová zprávě uvěřila a pověděla o tragédii několika přítelkyním, které ji přišly navštívit. Když s manželem sledovala večerní zprávy, byl uváděn jako okamžik výbuchu čas 16,30 hodin. Paní Castletonová se domnívala, že se reportéři zmýlili. Na druhý den ale noviny čas potvrdily. Zatelefonovala proto svým přítelkyním, které ji ujistily, že jim o neštěstí říkala již před polednem. „Docela mě zamrazilo,“ řekla. „Došlo mi, že jsem viděla něco, co se ještě nestalo.“

Prodralo se snad televizní vysílání z budoucnosti nějakou skulinou v čase? Jestliže ano, proč právě tato zpráva a proč se neobjevila na ostatních televizorech v této oblasti? Filozof a záhadolog Antonín Mareš mi napsal: „Vycházejme z předpokladu pravdivosti této zprávy, což není tak běžné, neboť jsme podobnými zajímavými zprávami štědře zásobováni. Pokud se to stalo, pak se musíme ptát jak. Odpověď je snazší, nežli tušíme. Celý problém je v našem chápání skutečnosti, kterou představuje čas. Dalším fenoménem je naše nedokonalé vědomí, které události prostoru strhává do času. Asi před sto lety se řada skutečných vědců fenoménem času zabývala. Z toho období známe mnoho teorií o čase, včetně známé teorie relativity. Na důkladné objasnění zde není prostor, proto odkazuji na své práce o času. Přesto se ale pokusím, alespoň heslovitě říci, o co mohlo jít. Událost mohla vyvolat „rezonance“.

Jevy mechanického původu (vibrace, výbuchy a pohyby obecně) jsou ve skutečnosti události prostoru! My, lidé se svým omezenějším vědomím (proti duchovním bytostem), nejsme schopni je prostorově vůbec vnímat, proto je strháváme do systému, kterému říkáme čas. Pro mnohé to může být velmi překvapující, proto znovu odkazuji na své knihy a své úvahy. Zde nelze udělat podrobný rozbor, neboť to předpokládá zcela zásadní změny v pojetí chápání reality (hmoty). To, co jsem nastínil, sice vysvětluje skutečnost, nikoliv ale to, že tento děj byl zaznamenán dříve. K tomu mohlo dojít díky tomu, že v okamžiku silného vybuzení našeho vědomí je toto schopno se částečně odpoutat od hmotného projevu těla a „zapnout“ naše budoucí schopnosti, které získáme teprve pomocí evolučního vývoje do běžného používání. Vybuzené vědomí je schopno registrovat prostorový útvar, který si můžeme představit jako „obraz“. Je nutné si uvědomit, že vše, co se na Zemi má stát, se ve skutečnosti již ve vyšších světech (astralita, myšlenkový a duchovní svět a mnoho dalších vyšších) stalo, na Zemi se to „jen“ realizuje. To je onen stav prostorového vnímání, které umožňuje „vidět“ věci a události z minulosti i budoucnosti.
(kýr)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219355
DnesDnes513
VčeraVčera498
Tento týdenTento týden3752
Tento měsícTento měsíc11880

Partnerské weby