I ten, kdo nečetl Bibli, slyšel o tom, že Bůh stvořil Evu z Adamova žebra. Tato věta biblickým badatelům dodnes působí starosti a ateisté se jí usmívají. Jak to tedy možná bylo? Určité vysvětlení podává spisovatel Walter Jörg Langnein v knize Záhadné syndromy: „Biblický text vychází ze starší sumerské předlohy. Sumerský klínový znak pro žebro se nazývá ti. Ti však má ještě další význam - životní síla. Nabízí se nám tedy nový výklad, který odpovídá století genové techniky - bohové odebrali Adamovi životní sílu. Životní síla se nalézá v buňce. Gen je informační nosič dědičnosti. Základní informace je uložena v molekule DNA. Pokud se změní základní pořadí v molekule DNA, vytvoří se touto umělou mutací gen s jinými dědičnými faktory.“
Teoreticky tak mohl vzniknout z „hloupé opice“ bez řečového centra inteligentní člověk, který jazykově artikuloval. Ale k tomu, aby takto pozměněný tvor nezůstal ojedinělým exemplářem a mohl se dále rozmnožovat, by musela být zmutovaná - změněná sada chromozomů - vložena i do ženského protějšku. Šlo by přinejmenším o umělé oplodnění. I to najdeme v Bibli, v První knize Mojžíšově, verš 25 čtvrté kapitoly. Walter Jörg Langnein píše: „Z moderních překladů se to dá poznat těžko. Takový překlad uvádí - …I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét. Řekla: Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain… Teprve doslovný překlad objasňuje, co zde bylo původně myšleno.“ Šét (Seth, Schet) znamená (jak vysvětluje i český ekumenický překlad Bible) - Do klína vložený. Doslovný překlad 25 verše pak zní:… Adam opět obtěžkal svou ženu a ta mu porodila syna, který se jmenoval Do klína vložený, neboť bohové mi vložili do klína cizí semeno za Ábela, kterého zabil Kain… Analýza originálního textu prozrazuje, že tu došlo zřejmě k prolnutí dvou různých vět. Jedna věta je napsána ve třetí osobě - I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila... Další věta, pocházející pravděpodobně ze staršího zdroje, je uvedena v první osobě. Eva dosvědčuje - …bohové mi vložili do klína cizí semeno za Ábela, kterého zabil Kain…
Staroindický epos Mahábharáta vznikl o několik tisíciletí dříve než Starý zákon. Popisuje se v něm podobný proces. V díle Nala a Damajantí, jež je součástí tohoto eposu, se dočteme, že nejmocnější vládce své doby, jistý Bhíma, měl velké přání. Monarcha toužil po dědici a dalších dětech. Dověděl se o tom Rsí, prostředník mezi nebeskými bohy a lidmi. Rsí pobýval delší dobu u královských manželů a získal od nich vyčerpávající popis, jak by měly tyto děti vypadat. Rsí předal informace bohu Dhámánovi, který nechal zhotovit „tři chlapecké a tři dívčí perly“. Perly byly implantovány Bhímově ženě a ta otěhotněla, v žádoucím pořadí pak porodila tři chlapce a tři dívky.
Nejstarší text v lidských dějinách je pravděpodobně Epos o Gilgamešovi. Tvrdí se v něm, že Gilgameš byl z jedné třetiny člověk a ze dvou třetin bůh. Stejně jako v bibli má být jeho samota zmírněna druhem. Hrdina to důrazně požaduje - stěžuje i u bohyně Aruru. Ta mu vyhověla a stvořila Enkidua. Výslovně se zdůrazňuje, že pudově byl „zvířeti podoben“, se zvířaty chodil k napajedlu a s nimi také spal. Ale z divoké zvířecí bytosti se změnil v inteligentního člověka zásluhou božské manipulace. Podle starých bájí jsou zkrátka za vývojový skok k inteligentní bytosti - k homo sapiens - odpovědní bohové z vesmíru.
(kýr)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2170102
DnesDnes116
VčeraVčera589
Tento týdenTento týden1352
Tento měsícTento měsíc16278

Partnerské weby