Klobouk jako pokrývka hlavy je znám po staletí. Je pravděpodobné, že už starořečtí pastevci znali nízké klobouky s nápadně širokým okrajem, který sloužil jako ochrana proti slunečním paprskům. Od kdy začali nosit klobouky naši předkové, není

přesně známo. V dávných dobách sloužily jako přikrývka hlavy čepice z kožešin tehdy dostupných zvířat. Z 11. století se zachoval zápis jednoho kronikáře, který uváděl, že v létě je oblíben klobouk ze slámy, různě zdobený. Od okolních národů k nám začala pronikat móda klobouků plstěných. Za dob Lucemburků se začalo rozvíjet řemeslo kloboučnické. Vedle pokrývky slaměné a plstěné se ujal klobouk pletený z vlny, používaly se i další materiály jako kůže a kožešiny. Tehdejší doba fandila nápadným ozdobám. Používalo se hodně peří, stuhy, movitější nositel si dopřál ozdobu ze stříbra nebo zlata. Paví péra byla slušivá, ale při deštivém počasí asi nepraktická...

Dnes se vedle módy hledí i na praktičnost. K pobytu u vody se i dnes nosí lehký slaměný klobouk. U řady lidí je vhodným doplňkem slavnostního oblečení. Příkladem je vládkyně Anglie královna Alžběta, která na tuto pokrývku hlavy nedá dopustit. Pravdou je, že velký klobouk může vadit při nastupování do auta nebo při větrném počasí. Je to ale i slušivý doplněk, který některým ženám ušetří cestu ke kadeřnici, mužům zakryje úbytek vlasů. Klobouk prostě do šatníku patří, i když má svá pro a proti.

(vít)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2146238
DnesDnes506
VčeraVčera575
Tento týdenTento týden506
Tento měsícTento měsíc14053

Partnerské weby