Podle historických informací děsila kdysi obyvatele Persie nebezpečná šelma mantikora. Žilo opravdu podobné zvíře, dnes již zřejmě vyhynulé, nebo šlo od počátku jen o vybájeného tvora?
V mnoha pramenech uváděné popisy mantikory se v detailech liší, v hlavních rysech se však shodují. Mezi dalšími, jen někdy se objevujícími prvky popisu, jsou i dolů směřující rohy s konci ostrými jako kly kanců, odpovídající spíše velkým tesákům, tři řady vzájemně do sebe zapadajících zubů, ostny podobné dikobrazím, modré, někdy však i krvavě rudé, žluté nebo šedé oči a lidské uši. Pozdější středověcí i novověcí autoři pak již celkem volně fabulují a dodávají další znaky, které však není nutné brát v úvahu.
Všechny zprávy se však shodují v tom, že mantikora je nesmírně dravou a bleskově útočící šelmou, schopnou jak dlouhých skoků, tak i rychlého běhu. Její nejoblíbenější kořistí je člověk.
Pokud jde o oblast výskytu, uvádějí různé prameny jak Persii (Írán), tak i Indii, Malajsko a dokonce Indonésii. Ve všech těchto oblastech má jít o nejnebezpečnější šelmu. Z Indie pochází dokonce ještě ze 16. století zpráva o pozorování mantikory, odpovídající zhruba uvedenému popisu. Tyto šelmy prý žijí v lesích a pralesích, nikoli v otevřeném terénu jako např. lvi. Někdy se uvádí, že pozřou napadeného člověka beze zbytku včetně částí jeho oděvu. Zmizení vesničana v pralese bez jediné stopy je prý jasným důkazem přítomnosti mantikory v nejbližším okolí.
Pro středověké křesťanství byla mantikora symbolem ďábla a nejtěžších smrtelných hříchů a byla proto častým objektem zájmu tehdejších autorů.
O původu jména mantikora uvádí Websterův slovník následující: „Manticore (také man-ti-chora nebo tygří muž). Na Středním východě manticore, mantichora, latinsky mantichora, řecky mantichoras, martichoras, původem z Íránu ze staroperského martiya (člověk) a chvar (jíst) – požírač lidí.“
V souvislosti s pátráním po identitě lidožravé šelmy mantikory je velmi zajímavá stará legenda z jihovýchodní Asie. Sumatránský princ proplouval se svým doprovodem Malackou úžinou, když tu náhle spatřil na pobřeží velmi podivní zvíře. Vypadalo jako lev, ale jeho barva byla červená.
Na prince šelma tak zapůsobila, že na onom místě založil město a nazval je Singapur – Lví město. Co to mohlo být za zvíře? Lvi v této oblasti nežijí a nežili ani dříve. Zcela jistě to nebyl ani tygr, kterého musel princ dobře znát ze svého rodného ostrova. Staré texty hovořící o existenci mantikor právě v Malajsku napovídají v této souvislosti hodně. Mělo by být město Singapur správně nazýváno Mantikorapur?
(ngn)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2165453
DnesDnes617
VčeraVčera636
Tento týdenTento týden1253
Tento měsícTento měsíc11629

Partnerské weby