Svědomí nám říká, jak se máme chovat, aby to bylo „správně“. Mnohdy ale bije na poplach a my se chováme přesně obráceně. Co následuje? Pochopitelně výčitky. Kdo vlastně může za naše vnitřní trápení a máme šanci se výčitek zbavit ?
Co je to svědomí?
O svědomí se mezi lidmi často mluví jako o Božím hlasu. Vyhlášená internetová encyklopedie Wikipedie ho představuje jako „mlčenlivé volání, které vede soudy člověka o tom, co sám způsobil nebo se chystá způsobit“. Někteří psychologové ho vidí jako soubor pravidel a hodnot, které jsou sdružené v jakémsi kontrolním mechanismu, jenž neustále sleduje a monitoruje naše chování. Pokud uděláme něco, co je s těmito hodnotami a pravidly v rozporu, svědomí nám to dá najevo pocitem, který většinou označujeme jako výčitku nebo pocit viny. Svědomí je přirovnáváno k jakémusi orgánu, který má chránit člověka před tím, aby dělal věci, jež jsou v rozporu s jeho vlastními nejvyššími hodnotami. Protože tyto hodnoty se člověk od člověka liší, také svědomí má každý jinak formulované a co jeden považuje za špatné, je pro druhého úplně normální.
Svědomí nám říká, jak se máme chovat, aby to bylo „správně“. Potíž je právě s tím slovem „správně“. Svědomí rozhodně není mechanismus, který by byl postaven pouze na naší vlastní zkušenosti. Pokud hlouběji nepracujeme na svém vnitřním sebepoznání a na změnách, svědomí je téměř kompletně souborem hodnot, které nám předali naši předkové a společnost. Záměrně jmenujeme předky a nikoli rodiče, protože svědomí se vytváří z velké části už v období, kdy se teprve učíme mluvit. Slova, která se učíme, přebíráme i s výrazem či postojem, v jakém ho užívají naši rodiče, ti se ho pochopitelně naučili od svých rodičů, a hned se tak ocitáme o pár generací zpátky. Tehdejší společnost ovšem fungovala na základě jiných pravidel, a tak zděděné hodnoty mnohdy nepasují. Že se změnilo nastavení společenských hodnot, v tom by až takový problém nebyl. On je spíš v nás a v našem okolí. Jaksi jsme se totiž nenaučili pracovat se svým nitrem. Neumíme změnit předané vzorce, aby odpovídaly životu, který vedeme v této chvíli. Kolikrát je pak větší část našeho svědomí zastaralá a mnohá výčitka není logická, protože svědomí srovnává naše chování se starou hodnotou, kterou už vědomě nezastáváme.
Špatné svědomí nám bezpochyby signalizuje i situace, kdy jsme skutečně udělali chybu. Jenže špatné svědomí, které je odůvodněné, a špatné svědomí, které nás trápí zbytečně, je třeba důsledně oddělovat. Než se stále dokola užírat pochybnostmi, je lepší popřemýšlet, jak se zachovat v budoucnu, případně jak chybu co nejlépe napravit.
Dobrá zpráva: Začít se dá hned.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219508
DnesDnes27
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden27
Tento měsícTento měsíc12033

Partnerské weby