Zámek a kostel ve Velkých Losinách pod Jeseníky jsou místa dodnes neuvěřitelně silné negativní energie. Právě zde se odehrávaly nejmasovější čarodějnické procesy v českých zemích. Čarodějnice mohly lidem ublížit na zdraví, rozvracet

manželství, přivolávat zlé počasí a neúrodu, brát kravám mléko a škodit dobytku. Jako prostředků užívaly vdechnutí, potření rukou mastí, případně podávání nápojů. Čas od času se musely scházet s ďáblem na určitých místech a skládat mu účty ze své činnosti, přičemž se na tyto tzv. sabaty slétaly na dřevěných vidlích potřených čarodějnou mastí. Ďábel se jim pak zjevoval v podobě černého kozla nebo kocoura, kterému líbaly zadek a smilnily s ním. Místem takových ďábelských dostaveníček z obou míst spojených s inkvizičními čarodějnickými procesy u nás byly Petrovy kameny na hlavním jesenickém hřebenu.

Hon na služebnice ďábla

První zmínky o pronásledování a honu na čarodějnice jsou známé už ze starověku, ale opravdový rozmach čarodějnictví, a zejména obviňování žen z čarování, začal ve středověku a raném novověku. Od poloviny 16. století se čarodějnické procesy odehrály hlavně v německých zemích, Skotsku a Francii, přičemž vrchol těchto procesů nastal po třicetileté válce, kdy byla Evropa morálně, duchovně i materiálně zcela rozvrácená.

Důležitým pro tato strašná zvěrstva byla přitom už 200 let stará bula papeže Inocence VIII. Summis Desederantes z roku 1484 a zejména praktický návod na vyhledávání „služebnic ďábla“ inkvizitorů Jakuba Sprengera a Jindřicha Kramera Malleus Maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice) z roku 1487. Pro vynucení přiznání z obětí sloužila celá řada úděsných „lidských“ vynálezů, kterými se mělo z podezřelého doslova vypáčit přiznání. Nejvíce využívanými na Jesenicku byly palečnice, španělské boty, skřipce a rozpálená železa ovládaná popravčím mistrem Jakubem Hayem, zvaným Jokl.

Meluzína ulétla oknem

Velkolosinský zámek dnes vypadá jako oáza klidu a míru, zasazená do pěkného anglického parku a obklopená jesenickými vrchy. Přitom právě zde začala v roce 1687 další vlna obřích čarodějnických monstrprocesů, jejichž odkaz dodnes leží nad celým krajem jako těžká, ponurá deka.

Na zdejším zámku se zjevuje duch Bílé paní, která však nepatří k Rožmberkům, ale do rodu Žerotínů. Stejně jako jihočeský přízrak ale také tady zvěstovala příchod nějaké závažné události v rodině. Podle legendy, která je prý totožná se zjevením Bílé paní na zámku Bludov u Šumperka, napsal rakouský básník Grillpanzer tragickou ódu „Pramáti“. Kdo by chtěl vidět, jak tento duch vypadal za svého pozemského bytí, může si prohlédnout portrét této strážkyně žerotínského rodu v tzv. Grillpanzerově pokoji (kde básník během svého pobytu na Losinách bydlel).

Kromě žerotínské Bílé paní se na zdejším zámku, obklopeném krásným zámeckým parkem, zjevuje duch Meluzíny, víly s napůl s rybím a napůl lidským tělem. Průvodce na požádání ukáže světnici, odkud měl jednou přízrak oknem uletět. Je zajímavé, že stejný duch se zjevuje také v daleké Francii, konkrétně na zámku Lusignan.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2308486
DnesDnes616
VčeraVčera895
Tento týdenTento týden5622
Tento měsícTento měsíc15412

Partnerské weby