Konflikty hrají v mezinárodní politice klíčovou úlohu a s nadsázkou lze říct, že historie lidstva je historií válek. Proto se také jejich vnímání výrazně proměňuje. V letošním roce si v dějinách světového vojenství mimo řady dalších smutně proslulých výročí připomínáme rok

1787, kdy došlo v tunelech pro umístění děl na legendární britské námořní základně Gibraltar k úspěšnému předvedení a následně postupnému zavádění tehdy nového druhu dělostřelecké munice - šrapnelu. Řeč bude o anglickém důstojníkovi Henry Shrapnelovi, který se svým objevem zapsal do řad významných světových vynálezů a historie válečnictví.

Za důmyslný vynález šrapnelu se mu již během života dostalo slávy i peněz, což se mnohým objevitelům nepodařilo. Ačkoli patří šrapnely již delší dobu minulosti, ještě na začátku I. světové války představovaly nejběžnější munici pro děla a houfnice. Proto také mělo dělostřelectvo v jejím průběhu na svědomí 70 procent obětí.

Zkázonosná nádivka z plechovky

Původní kartáčové náboje, které jsou dělostřeleckým typem protipěchotní munice, měly na rozdíl od klasického plněného náboje (koule) plátěný či lepenkový obal (později nahrazený obalem dřevěným nebo železným umožňujícím zrychlení palby) a kuličky, střepy, úlomky kamenů nebo hřebíky. Po výstřelu se obal rozpadl a náplň se vysokou rychlostí kuželovitě rozlétla (účinek byl podobný výstřelu z brokovnice).

Kartáčová munice se používala od objevu černého střelného prachu v Číně, který do Evropy proniknul ve 13. století a ve velkém se palné zbraně (hákovnice, píšťaly, houfnice) začaly používat v 15. století husity. Ti tehdy stanuli na špičce vývoje polního dělostřelectva. Běžně se tzv. kartáče využívaly ve vleklé a rozsáhlé třicetileté válce.

První česká obecná encyklopedie,Riegrův slovník naučný, z let 1860 - 1874 kartáče popisuje kuriózními slovy: „Plechová nádoba cylindrické tvářnosti naplněná sekaným železem nebo kousky litiny, zvaná kartáč. Ten po vystřelení se rozpuknuv sypal zkázonosnou nádivku svou do řad nepřátelských.“

Talentovaný a oddaný důstojník

Ačkoli byla Británie v 18. století středem tzv. průmyslové revoluce, nikdy se to neprojevilo v armádě. Ta zůstávala stále tradiční, poněkud zatuchlou, institucí a většinu technických inovací zaváděla obvykle později než armády ostatních států, především Francie a Pruska. Teprve až ztráta kolonií v Americe ji přinutila poněkud zlepšit neblahý stav. A tak pravděpodobně nejvýznamnější pokrok ve vojenské technologii je spojen právě se jménem Henryho Shrapnela.

Narodil se 3. června 1761 v malém městě Bradfordu v anglickém hrabství Warwickshire. Protože pocházel z početné a nepříliš majetné rodiny, již od mládí se musel starat sám o sebe. Přihlásil se do britské armády, které zůstal věrný celý život jako důstojník královského dělostřelectva. Vedl si zde zřejmě dobře. Již v osmnácti letech byl povýšen do hodnosti poručíka, ve které ho služební povinnosti zavedly do britské kolonie Newfoundland a na Gibraltar. Protože zjistil, že používané granáty a kartáče mají skandálně malou účinnost (vypočítal, že pevnostní děla vystřelila dva tisíce ran a zabila pouze tři desítky Španělů), rozhodl se, že s tím něco udělá. Byl nadšenec a začal se zde na vlastní náklady zabýval pokusy s vývojem nové munice. A spojil vlastnosti granátu a kartáče.

Povýšení a královská renta

V roce 1784 přišel s vynálezem, který sám nazýval „munice se sférickým pouzdrem“. Po úspěšné ukázce bojových účinků nové munice, efektivnější než dělové koule, začal proces zavedení šrapnelové střely do výzbroje dělostřelectva. Nová munice nesla jméno svého vynálezce a termín přetrval až do dnešních dnů.

Mezitím sloužil Henry Shrapnel během revolučních válek ve Flandrech, kde byl v roce 1793 raněn. V roce 1795 byl jmenován kapitánem a v roce 1803 povýšen do hodnosti majora. Po úspěšném nasazení šrapnelů při dobývání pevnosti Nový Amsterodam v holandské kolonii Surinam v dubnu 1804 byl mimořádně, již po několika měsících, znovu povýšen. Tentokráte na podplukovníka a inspektora dělostřelectva.

V roce 1814 ocenila britská vláda jeho přínos a přiznala mu doživotní roční rentu, která po přepočtu na dnešní hodnotu činila zhruba 200 000 korun měsíčně. Od roku 1835 žil až do své smrti 13. března roku 1842 ve svém oblíbeném „zeleném městě“ Southamptonu (Peartree Green) na jižním pobřeží Anglie.

Bohumil Tesařík

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2145716
DnesDnes559
VčeraVčera557
Tento týdenTento týden4863
Tento měsícTento měsíc13531

Partnerské weby