Jana Vlková už léta experimentuje v kuchyni s „jedlým kvítím a bejlím“, jak říká. Je autorkou úspěšných knih Květinová kuchařka a Notes květinové kuchařky a aktuálně připravuje další publikaci s úplně novými recepty. Také však pořádá kurzy sběru a vaření jedlých květin a jako první

kulinární kouč v České republice pomáhá lidem hledat správný vztah k jídlu. Při všech svých aktivitách se snaží probouzet v lidech radost z jídla a radost ze života a věřte, že celkem úspěšně. Potvrdit to můžeme i my, neboť jsme v jejím doprovodu rovněž vyrazili do terénu mimo město na výpravu za jedlými planými rostlinami.

Jako první jsme ochutnali česnek viničný, tedy česnáček, z rodu brukvovitých. A skutečně, má lehce česnekovou chuť. A ani svízel bílý není špatný. Je příbuzný se svízelem přítulou, který ale není ke konzumaci vhodný, protože v krku škrábe.

Jana Vlková nám prozradila: „Svízelů je více druhů a poznají se celkem snadno podle toho, že mají uspořádané listy do přeslenů a čtvercový průřez lodyhy. Pro kuchyni jsou zajímavé zejména dva druhy svízelů. A to mařinka vonná, neboli svízel vonný, a pak ještě svízel syřišťový, který má výrazně špičaté lístečky. Ten se dříve používal na srážení mléka, na tzv. síření. Aby se mléko srazilo, namáčela se v něm právě tato bylinka.“

Díky tomu, že je Jana vždy vyzbrojena lupou, mohli jsme si každou bylinku detailněji prohlédnout. Třeba modrofialové kvítky popence jsou pod lupou velmi krásné. A ta vůně, když rozemnete jeho lístky mezi prsty...

Jana popenec hodně používá jako koření: „Může se trhat, ale je lepší ho stříhat, to pak máte v kuchyni méně práce s čištěním a omýváním. Hodí se na brambory, rýži, do polenty a omelet, na jáhly. Květy mají i dekorativní efekt. Podobně jako rozrazil rezekvítek, to je můj miláček. Nemá chuť, ale jasná modř rozzáří nejrůznější pokrmy. Ale nehodí se na ty teplé.“

Pokračujeme v cestě a ochutnáváme dál. Dozvídáme se, že voňavá fialka je také skvělá, stejně jako violky a macešky polní či rolní. Popínavé vikve mají hráškovou příchuť a řebříček? Ten je stálicí mezi kytkami k jídlu. Nemá sice bůhvíjak zázračnou chuť a bývá tužší, ovšem jako ozdoba moc hezky vypadá a na rozdíl od rozrazilu ho lze využít i na teplé omáčky. Nespaří se.

Jako další přišel na řadu jitrocel. Na jemné proužky napříč nakrájené mladé lístky jsou dobré do salátů. Dobře ladí s rajčaty, jarními ředkvičkami, na kostičky pokrájenými okurkami a všude tam, kam se hodí petrželka. A víte, že konzumovat se dají i jeho mladá temně hnědá, až skoro černá, květenství? No ano, a chutí připomínají houby.

Jana Vlková už to má vyzkoušené: „Poupátka se nakládají na kyselo nebo jako kapari. Tímto způsobem se dají zpracovat i poupata pampelišek.“

Dále jsme postupně objevili rozchodníkovec, hluchavku bílou a nachovou, kerblík, ale také třešňové květy, které mohou skvěle vypadat i chutnat třeba na zmrzlinových dezertech. Popovídali jsme si i o šťovíku a takřka nesmrtelném a nenahraditelném plevelu, kterým je klasická kopřiva dvoudomá. Pak přišel na přetřes pelyněk černobýl.

Jana nás poučila: „Pelyněk je dvoufázová rostlina, kterou můžete jíst na jaře, když vyrůstá, to se dá použít do salátů, a pak v době květu, kdy má výraznější a kořeněnější aroma, je hořká. Je to taková germánská podzimní rostlina a v Německu se s ní pekly tzv. martinské husy. Hořké látky, které pelyněk obsahuje, totiž emulgují tuky, napomáhají trávení.“

Jako bonus dostal každý ze skupinky „kytkožroutů“ štamprličku zlatavě hnědé šiškovice.

Chuť nese stopy pryskyřice a recept na výrobu je celkem jednoduchý: „Natrhají se modřínové šištičky, ještě zelené a měkké, a naloží se na tři týdny do alkoholu, třeba do vodky. Já k tomu používám velké láhve od okurek, protože mají široké hrdlo a šišky se tam dobře sypou. Podle chuti se pak šiškovice přislazuje a nebo také ředí.“

A na závěr jsme Janu Vlkovou ještě vyzpovídali v souvislosti s další připravovanou květinovou kuchařkou, o jejímž názvu zatím není rozhodnuto a vyjde na začátku příštího roku. Co bude jejím hitem?

Pokusničím například s lopuchy. (smích). Z mladých listů se odřezávají jen stonky. Hodí se na pánev na máslo, přidáte vajíčko… Je to vážně moc dobré. V nové kuchařce se objeví také svízel, ten jsem do té první nezvládla otestovat, pak třeba lipové listy. Sbírají se jen ty velmi mladé, na saláty se hodí. Nedávno jsem už vyzkoušela plněný a v těstíčku obalovaný kostivalový list. A bude tam i plno dalších dobrot, jen se nechte překvapit.“

Lucie Zemanová

Kontakt: Jana Vlková - www.kytkykjidlu.cz

DODATEK

Dokud kvetou šeříky a tulipány, můžete si zkusit podle receptu Jany Vlkové vyrobit šeříkový pribiňák (chutná dětem i dospělým).

Pro čtyři osoby potřebujete: 250 g měkkého tvarohu, 125 ml smetany ke šlehání, 1 polévkovou lžíci cukru, 10 kapek vanilkového aroma Dr. Oetker, hrst květů nešlechtěného obyčejného šeříku a květy tulipánů (z důvěryhodného zdroje).

Postup: Květy tulipánů zbavíte stopek, tyčinek i pestíků. Snažte se ponechat květ celistvý a nedotčený, poslouží vám podobně jako kornoutek na zmrzlinu. Tvaroh našleháte v míse se šlehačkou, dochutíte cukrem a vanilkou. Plníte jím květy tulipánů, zdobí se květy šeříku.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2146045
DnesDnes313
VčeraVčera575
Tento týdenTento týden313
Tento měsícTento měsíc13860

Partnerské weby