Americká fyzička Maria Göppert se narodila 28. června 1906 v Katovicích, které byly tehdy součástí německého Pruska. O čtyři roky později se rodina přestěhovala do Göttingenu v Dolním Sasku, kde se otec Marii Friedrich Göppert stal profesorem pediatrie na zdejší univerzitě. Byl také ředitelem nemocnice a založil denní stacionář pro

děti, jejichž matky pracovaly. K dětem měl úžasný vztah, což rodina velice dobře věděla a podporovala jej. Dokazuje to i skutečnost, že v době inflace v roce 1920 se všichni snažili šetřit potraviny pro otcovu kliniku, a tak k jídlu měli často polévku z tuřínu a prasečích uší.

Maria byla jedináčkem a její otec, který patřil do rodu vysokoškolsky vzdělaných mužů, ji vedl k tomu, aby se nestala jen ženou v domácnosti.

Vzdělání komplikovala Inflace

Kvůli hyperinflaci v roce 1920 byly školy zavřené, učitelé však i přesto dobrovolně a zdarma vyučovali. Proto mohla Maria v roce 1924 úspěšně složit maturitní zkoušku v Hannoveru a nastoupit na univerzitu v Göttingenu. Tam se jejími učiteli stali takoví odborníci, jako například Enrico Fermi, Werner Heisenberg a především Max Born, pod jehož vedením vypracovávala disertační práci.

Během studia se seznámila s chemikem Josephem Mayerem, který pracoval jako asistent Jamese Francka. Ten Mariu považoval téměř za neteř. V roce 1930 získala Maria doktorát, provdala se za Josepha a odešla s ním do USA, kde se jim později narodili dvě děti - dcera Maria Anna a syn Petr Conrad.

Úspěšný výzkum v USA a Nobelova cena

Manželé Mayerovi přišli do USA v době ekonomické krize, a tak nebylo snadné získat zaměstnání na některé z univerzit. Joseph měl však pro vědeckou práci své manželky pochopení, a tak mohla pracovat na univerzitě Johna Hopkinse v Baltimoru jako dobrovolnice bez nároku na mzdu.

V roce 1933 získala Maria americké občanství a působila jako fyzik na některých amerických univerzitách. Během II. světové války získala svoje vůbec první placené místo na Vysoké škole Sarah Lawrence, která byla určena pro ženy.

Maria pracovala na separaci izotopů uranu pod vedením Harolda Ureye v laboratoři Strategic Alloy Metals Laboratory. V letech 1946 až 1951 se stala neplacenou profesorkou fyziky v Ústavu pro jaderný výzkum na univerzitě v Chicagu. A právě zde vypracovala svou teorii tzv. sloupkového modelu atomového jádra, za kterou získala spolu s dalšími spolupracovníky - Hansem Jensenem a Eugenem Paulem Wignerem - v roce 1963 Nobelovu cenu za fyziku. A to jako teprve druhá žena po Marii Curie-Sklodowské.

Pocta od Americké akademie věd

Maria publikovala práce z oblasti kvantové mechaniky, teorie krystalické mřížky, statistické mechaniky a jaderné fyziky. V roce 1948 začala studovat jaderná magická čísla neboli protonová čísla vysoce stabilních izotopů 2, 8, 20, 28, 50 atd., která připomínají kvantová čísla obsazování hladin elektronů. Stala se spolutvůrkyní nového modelu atomového jádra, podle kterého jsou částice v něm uspořádány ve vrstvách, z nichž každá má určitou energii.

Roku 1960 byla jmenována řádnou profesorkou na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Zde byla stižena mrtvicí, přesto ještě několik let pokračovala v práci. V roce 1965 byla zvolena do Americké akademie věd a umění.

V roce 1971 upadla do kómatu a 20. února 1972 zemřela na následky infarktu. Po Marii je pojmenována cena pro mladé ženy, které dosáhly vědeckých úspěchů v oblasti fyziky, jako výjimečná osobnost se v roce 2011 dostala i na americkou poštovní známku.

Ludmila Veselá

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2150026
DnesDnes317
VčeraVčera521
Tento týdenTento týden4294
Tento měsícTento měsíc17841

Partnerské weby