Mandle vždy vyvolávaly pocit luxusnější delikatesy než „obyčejné“ vlašské ořechy nebo arašídy. Rovněž je doprovází představa exotiky dobrot orientálních bazarů přední Asie a prosluněného Středomoří. Přitom mandloň obecná, jak se tento užitečný strom přesně nazývá, bývala v našich nejteplejších regionech tradiční součástí mnoha

zahrádek a sadů. Zejména pak na jižní Moravě. Mandloně byly poměrně často zastoupeny například v zahrádkách vnitřních traktů vilek na jižních úbočích brněnského Špilberku.

Přibyla rozhledna a naučná stezka

Velký rozmach pěstování mandloní se odehrál za socialismu. Tehdy se státní čokoládovny rozhodly pro tuzemskou produkci suroviny, aby na nákup dovozových plodů nebylo nutné využívat devizové prostředky. Největší mandloňové plantáže tak vznikly vedle Hustopečí. Ovšem už kolem roku 2000 hrozil neudržovaným unikátním sadům zánik. Pak se jich ujalo město a učinilo z nich prvotřídní atrakci. Přímo u okraje sadu byla zbudována rozhledna, okolo zase prochází trasa Mandloňové naučné stezky. Zároveň se rozběhla intenzivní výsadba nových mladých stromků a nedávno opuštěné sady, kam jsme příležitostně vyráželi posbírat nikým nehlídané plody, ožily ruchem každoročních Slavností mandloní a vína.

Milý posel jara

Mandloně jsou první ovocnou dřevinou, která zalije předjarní krajinu něhou svých kvítků a okolnímu světu oznámí toužebně očekávaný příchod jara. Zatímco všude kolem pořád ještě převládají všechny myslitelné odstíny hnědi i okru zoraných polí, holých kmenů meruňkových sadů, bezlistých vinic nebo mrazem spálených stébel trávy, pravidelné řádky mandloní na návrších nad Hustopečemi jsou již obaleny bělavým krajkovím. Takový pohled doopravdy dodá tělu i duši příval energie doprovázený nesmírně pozitivním zážitkem z dobití čerstvých sil vyčerpaných dlouhou zimou. Jestliže žijete v oblasti s příhodnými klimatickými podmínkami, můžete se sami oddat pěstování svojí vlastní mandloně. Jejich sazenice nabízí hned několik zahradnictví. Uvidíte, jak je tento strom úžasný.

Okrasa zahrádek i vzácnost přírody

Kromě známé mandloně obecné se u nás ještě setkáme s její příbuznou mandloní nízkou. Ač jsou obě „jedné krve“, podobné si příliš nejsou. Společné jmenovatele tvoří shodná čeleď růžovitých a rod slivoní. Mandloň nízkou dobře znají odborníci z řad botaniků a milovníci nádhery rozkvetlých zahrádek. Botanici proto, že se řadí mezi vzácnosti naší rostlinné říše. V přirozeném prostředí roste pouze na třech jihomoravských stanovištích. A to u Popic, dále poblíž Dobrého Pole uvnitř vyprahlých úbočí Dunajovických kopců a nedaleko rakouské hranice za zaniklou obcí Ječmeniště na Znojemsku.

Poloha potvrzuje náklonnost mandloně nízké k teplému podnebí. Byť dobře snáší zimní mrazy. Například v Srbsku, kde ji najdete v neprostupných křovinatých porostech skalnatých vrchovin, se jí říká stepní mandloň. A jsme u jádra věci - mandloň nízká představuje přízemní keřík o maximální výši 1,5 m. Zahrádkáře uchvátí žhavě růžovými květy, jimiž hodně vzdáleně připomíná lýkovec. Ty se naplno rozvinou během půlky dubna a dokonale vyšperkují záhon či skalku s tulipány nebo narcisy. Názory na praktické zužitkování plodů mandloně nízké se různí. Některé prameny se zmiňují o konzumaci a výrobě oleje, ale jiné je zase vzhledem k vysokému obsahu amygdalinu považují za jedovaté, neboť díky jeho štěpení hrozí při požití otrava kyanovodíkem…

Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2149393
DnesDnes205
VčeraVčera745
Tento týdenTento týden3661
Tento měsícTento měsíc17208

Partnerské weby