0110coPodle některých záhadologů, třeba známého Ericha von Dänikena, zničil biblická města Sodomu a Gomoru výbuch jaderné (nukleární) zbraně, kterou mohla odpálit mimozemská civilizace. Je zajímavé, že poslední výzkumy archeologů potvrzují to, co je napsáno ve Starém

zákoně - a nepřímo tak mohou souhlasit s Dänikenovou teorií. Podle židovské tóry patřily Sodoma a Gomora spolu s městy Ademou, Seboiem a Belou do společného Kanánského království v údolí řeky Jordán a Mrtvého moře. V knize Genesis byly přirovnávány k „Boží zahradě“ (Eden). Obě lokality, nacházející se na březích Mrtvého moře, byly podle Bible zničeny Bohem za svou pýchu a marnivost. Jednalo se totiž o bohaté obce, těžící z lukrativnosti prodeje asfaltu získávaného z Mrtvého moře. To ale nebylo vše - bohatství bylo také pravděpodobně příčinou zvráceností, kterých se zdejší populace dopouštěla (jak se píše v Ezechielovi 16, verše 49 a 50). Šlo například o sex se zvířaty, kterému se od té doby říká sodomie. Sodomští muži prý dokonce málem zprznili anděly, kteří přišli do města z popudu Boha zjistit pravý stav věci…

Zvědavost se nevyplácí

Protože se v celé Gomoře a Sodomě nenašla ani desítka spravedlivých lidí, byla města vydána napospas zkáze spolu s dalšími sídly v údolí Mrtvého moře. Bible říká, že Bůh toto údolí zničil zvláštním způsobem - „pekelnou sírou a ohněm z nebe“, ale vlastně je zničila dvojice andělů, kteří ze Sodomy vyvedli Abrahámova synovce Lota s jeho manželkou a dcerami. Ti jako jediní spravedliví měli být ušetřeni, protože Lot se jich zastal a zabránil jejich znásilnění. Lotova rodina byla varována, že ať se během útěku děje cokoli, nesmí se za žádnou cenu otočit. Lotova žena však byla příliš zvědavá, ohlédla se a na místě zkameněla v solný sloup. Dodnes se na židovském břehu Mrtvého moře ukazuje skála, která má být touto nešťastnicí a je po ní také pojmenována.

Zachránil lidstvo incest?

Ale ani ti, kteří přežili, neměli vyhráno. Z celého lidstva se totiž podle Starého zákona zachránil jen otec Lot a jeho dvě dcery. Aby lidstvo nevymřelo, bylo nutné sáhnout k dalšímu smrtelnému hříchu, incestu. Obě Lotovy dcery se rozhodly, že otce opijí, svedou, a tak zachrání svět. Pak losovaly, která z nich se „obětuje“, nakonec se ale s Lotem vyspaly obě dvě. Obě pak také porodily zdravé syny, kterým daly jméno Moab a Ben Ammi (tedy „syn Ammonu“). Celé věky si lidé mysleli, že se jedná jen o vymyšlený příběh, až v roce 1989 americký amatérský archeolog Ron Wyatt objevil u Mrtvého moře zbytky těchto měst. Všechny nálezy plně potvrdily pravdivost biblického příběhu. Zbytky městských hradeb, ulic i domů jsou už od roku 2350 před Kristem zaváty popelem obsahujícím miliony kuliček síry, která nestačila úplně shořet. Neuvěřitelné je pak složení těchto kuliček, protože se jedná prakticky o stoprocentní síru, která se v tak čisté podobě jinde na Zemi nevyskytuje (a tak se jedná vlastně o nadpozemský prvek). Kuličky navíc obsahují zcela atypickou příměs hořčíku, díky kterému byla zvýšena teplota jejich hoření až na 2 200 stupňů Celsia. Tedy jde o teplotu, při které se i písek speče ve sklo (což je jev zaznamenaný v Hirošimě a Nagasaki).

Přesná muška mstitelů

Vesmírní mstitelé, „andělé“, navíc měli při likvidaci měst mnohem přesnější mušku než dnešní „inteligentní“ a rádiem naváděné bomby. Destrukce se totiž omezila opravdu jen na zástavbu, ale už jen pár metrů od zdí posledních domů jsou skály v údolí Mrtvého moře žárem zcela neporušeny. Dlužno dodat, že vědci se dnes přiklánějí k teorii zničení měst sesuvem půdy po zničujícím zemětřesení, přičemž fakt nalezení spálených částí měst vysvětlují tím, že zemětřesením pukla země, z ní uniklo obrovské množství podzemních a vysoce hořlavých plynů, které se po zapálení (třeba bleskem) vzňaly… Ale to je příliš suchopárná teorie.

Petr Blahuš

Foto: archiv a Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2149775
DnesDnes66
VčeraVčera521
Tento týdenTento týden4043
Tento měsícTento měsíc17590

Partnerské weby