Svět očima Josef Schrötter 1Ing. Josef Schrötter se v oblasti psychotroniky, alternativní medicíny a léčitelství pohybuje desítky let. Patří mezi přední české psychotroniky a zaměřuje se především na energetickou terapii a lokalizaci patogenních energií. Provedl řadu experimentů s prokázanými výsledky, které byly publikovány v časopisech. Je

autorem několika populárně naučných publikací o železnici a co se témat z oblasti ezoteriky týká, vydal knihy Cesty do třetího rozměru s léčivými obrázky, Studánka zdraví a léčivé 3D mandaly, Praktický Su-Jok, Ozdravení těla i ducha, Léčivé dotyky. Zatím jeho posledním, třináctým knižním dílem, je Svět očima psychotronika.

Jak dlouho se aktivně věnujete psychotronice a co vás k ní přivedlo?

V patnácti letech jsem s prstýnkem na řetízku hádal, kolik kdo má nebo bude mít dětí. A ono mi to fungovalo. Tenkrát o psychotronice nikdo nevěděl. Poprvé jsem se setkal s člověkem, který se zabýval alternativní medicínou, když mi bylo osm let. Tehdy maminka jela do Horky nad Moravou, kde byl farář, který se zabýval irisdiagnostikou. Maminka tam šla se svými zažívacími problémy a vzala mě s sebou. Ptala se pana faráře: „Nemohl byste se také na Pepíka podívat?“ Vidím to jako dnes, když mi strčil lupu před oko, ani jsem nedýchal, a on povídal: „Ten váš chlapec má rozšířené srdce.“ To byla diagnóza. (smích) Nikdo nevěděl, co to vlastně je. Šlo to se mnou celé dospívání, kdy rodiče a všichni příbuzní říkali: „Pepa nesmí dělat těžkou práci a nemůže běhat. On má rozšířené srdce.“ Až když jsem pak ve dvaačtyřiceti letech šel v rámci nějaké kontroly na sono srdíčka a ten příběh převyprávěl lékařce, co tam dělala, dozvěděl jsem se, že farář měl pravdu. Mám totiž střední srdeční stěnu silnější. Ale zpět k mým začátkům. Po vojenské základní službě jsem pracoval v Šumperku, kde jsem se také oženil a bydlel. Žije zde můj kamarád Ing. Aleš Rumler, který dělal koncem 70. let přednášky. Měl virgulku, s jejíž pomocí určoval, kdo spí a nespí v geopatogenní zóně. Nedlouho potom se začaly v Uničově organizovat semináře o psychotronice a alternativní medicíně pod vedením Luboše Hrdličky. Jezdili tam přednášet skvělí lidé, tam jsme se scházeli. Psychotronikou se zabývám prakticky přes 30 let.

Pojem psychotronika v sobě zahrnuje spoustu témat. Která vás oslovila nejvíce?

Nejprve jsem začal s hledáním vodních pramenů a geopatogenních zón. Moc mě lákalo léčitelství, ale ono to není tak jednoduché někomu jen tak říci nějakou diagnózu nebo sáhnout na člověka. Asi tak za tři roky jsem do toho opatrně vstupoval. Zpočátku jsem objížděl energetický obal těla rukou nebo virgulí a hledal anomálie. Pořád jsem věděl, že to chci dělat jinak, ale nevěděl jsem jak. Až jednou jsem v televizi viděl Karla Kožíška, jak dělá diagnózu automatickou kresbou. Okamžitě mi došlo, že to je to, co hledám. Jeho diagnóza byla skvělá. První můj objekt k bádání a testování, ověřování správnosti, byla samozřejmě manželka. (smích) Tuto metodu používám dodnes.

Byl někdo, kdo vás na vaší další cestě nějak zásadně ovlivnil?

Bylo to několik našich skvělých osobností, mezi které patřil Ing. Vlastimil Žert, Ing. Aleš Rumler, Ing. Jiří Janča CSc., Karel Kožíšek a Vojtěch Paseka. Od každého jsem dostal pro tuto práci něco.

Setkal jste se jistě během své praxe se spoustou zajímavých příběhů a situací...

Nejhorší jsou umínění samodiagnostici. Například přijdou s tím, že na ně působí černá magie, za níž stojí ten a ten člověk. Vy se jim snažíte vysvětlit, že to tak není, ale je to marné. Nechci s nimi hrát hru na honění čarodějnic. Jednou mi volala mladá žena a chtěla, abych jí zpět přičaroval milence, který ji opustil. Snažil jsem se oné dámě vysvětlit, že to nedělám, že čarování není moje profese. Nebo se mi ozvali ze Znojma, že jim na zahradě někdo krade králíky, abych zjistil, kdo to je. A bylo toho víc.

Nikdy jste neuvažoval, že byste mohl být psychotronikem a léčitelem naplno, že by vás to živilo?

Pořád to dělám jako koníčka. Nikdy jsem se touto činností nechtěl živit, protože jsem miloval svoji profesi na železnici a nechtěl jsem od rána do večera poslouchat nářky klientů. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem zachráncem lidstva. Pokud bylo v mých silách - fyzických a psychických - abych pomohl, tak jsem se o to snažil. Řada lidí se mě ptala, proč to nedělám jako hlavní profesi. Na to je jednoduchá odpověď: „Lidi, pochopte, to bych se musel k vám chovat jinak. Musel bych se chovat ekonomicky a pak bych si musel hledat nového koníčka.“

Považujete nějakou terapeutickou metodu za takřka univerzální?

Nejlepší metoda pro diagnostiku a léčení je reflexní terapie a SU-JOK. Jedna se dělá na noze a druhá na ruce. Metoda SU-JOK je výhodná v tom, že se dělá na ruce a mohu ji prakticky provádět přes den všude. U těchto metod je také výhoda v tom, že jednak diagnostikujeme a jednak ihned léčíme.

Co je podle vás zdrojem nemocí?

Něco děláme špatně. A když neodstraníme příčinu, problém se nevyřeší. Příčinu se snažím najít společně s klientem při rozhovoru. I dobrý doktor si s pacientem povídá.

Co byste doporučil našim čtenářům pro jarní osvěžení?

V zimě obecně zdravotních potíží přibývá. Chybějí nám vitaminy, trávíme více času doma, sluníčka je málo. Někdo může namítnout, že jsou v obchodech běžně k dostání pomeranče, mandarínky a podobně. Ale ty se trhají dříve a prakticky dozrávají až u nás, tedy obsahují důležitých a cenných látek podstatně méně. Seženeme i rajčata a okurky, ale, bohužel, nemají žádnou chuť, na talíři jsou jen jako kulisa. Na jaře proto doporučuji využít vše, co příroda začne nabízet - kopřivy, pampelišky, březové listí…

(zem)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2201050
DnesDnes121
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden724
Tento měsícTento měsíc10800

Partnerské weby