2613muj 1Ten vánoční večer v roce 1969 si pamatuji velmi dobře. Celá rodina s napětím sledovala pohádku o Popelce s půvabnou, ale dosud neznámou, herečkou Evou Hruškovou. Troufám si tvrdit, že nebyl v tehdejším Československu nikdo, koho by neokouzlila. Dodnes mi zní v uších slova dědečka, který pronesl:

„Jé tu bych chtěl mít doma...“ Babička se jen chápavě usmála.

Jaké bylo vaše rodinné zázemí a dětství?

Dětství? Krásné. Klidné. Pohodové. Řekla bych i pohádkové. Vyrůstala jsem totiž u prababičky, a ta se mi věnovala dnem i nocí. Opravdu na ty roky vzpomínám moc ráda.

Pocházíte z České Skalice, z kraje naší nejslavnější spisovatelky. Měla vaše prababička něco z babičky Boženy Němcové?

Měla jsem pocit, že babička z Boženy Němcové je ta moje prababička. Řídila se jednoduchými, ale zdravými, zásadami, které jsem si nesmazatelně odnesla do svého života a kolikrát je uplatňuji i dnes. Manžel by mohl vyprávět, jak hlídám, když se zbytečně pouští voda, když se topí přes míru, když se papíry vyhazují do směsného odpadu... Jé toho by bylo! Prababička to vidí!

Po nějaké době Popelka úplně zmizela z obrazovky. Až později všem došlo, že to bylo kvůli Janu Třískovi, který v ní účinkoval. Vy jste sice pak hrála ještě v několika pohádkách a dabovala zpěv princezen, které zpívat neuměly, ale legendární Popelkou jste zůstala navždy. Jak jste se vyrovnávala s tím, že se pohádka dlouhá leta nereprízovala?

Věděla jsem, proč se Popelka nevysílá, dokonce mi z televize říkali, že si lidé o ni píší, ale samozřejmě tehdy byla doba, která Popelce kvůli Janu Třískovi nepřála. Nedalo se nic dělat, já jsem se věnovala divadlu pro děti – brala jsem to jako svoje poslání. Nejprve po absolutoriu DAMU jsem hrála v Divadle bez opony, to byla skvělá škola. Bylo to kvalitní divadlo, jakých tehdy u nás moc nebylo (kromě kamenných). Tam jsem se toho hodně naučila, nejen hrát pro děti, ale i vést takovéto divadlo na volné noze.

Naši čtenáři určitě vědí, že jste svoji profesionální dráhu nasměrovala k loutkoherectví. Ztvárňujete také tzv. samostojné manekýny. Můžete nám vysvětlit, co se pod tímto pojmem skrývá?

To jsou loutky, které samy stojí a vy ovládáte jejich horní polovinu těla. Když jsou vytvořeny umělcem, jako je náš Jaroslav Doležal, hrají nádherně. Zahrají vlastně cokoli: Smutek, radost, všechno. A dětem (i dospělým) se líbí, když neživá loutka v rukou dobrého loutkoherce ožije.

S vaším manželem Janem Přeučilem provozujete zájezdové divadlo pro děti. Vaše pořady jsou velice oblíbené, protože při nich děti děj jen pasivně nesledují. Dokážou je ještě v dnešní době loutky okouzlit tak, jak to bylo dejme tomu v generaci našich rodičů?

Ano, bez debaty dokáží. Přijďte se podívat na naše představení a uvidíte.

Ví se o vás, že ovládáte několik cizích jazyků a také ráda cestujete. Je nějaká země, která vás vzala za srdce nejvíce?

Ano, s manželem velice rádi cestujeme. Přes sezónu jezdíme po našich krajích, v létě za hranice. Ale rádi se vracíme na stejná místa. K moři jezdíme do Řecka na ostrov Thassos do malého městečka Skala Prinos. Už 17 let jezdíme do stejného hotelu a máme mezi tamními lidmi spoustu přátel. Učarovaly nám Benátky a Malaga. V Benátkách jsme několikrát navštívili rodný dům Carla Goldoniho, v Malaze zase rodný dům Pabla Picassa. Něco z jejich kouzla tam stále zůstává.

Vyskytlo se ve vašem životě něco, co jste si nedokázala vysvětlit? Co vás tak překvapilo, že jste si řekla, že nadpřirozené síly „zapracovaly“?

Myslím a věřím tomu, že se lidé potkávají podle nějakého vzorce, že jim je někdo posílá. Jak by se mohlo stát, že bych v době, která pro mě byla složitá, potkala mého manžela, a že by to tak dobře dopadlo? To se na mě už moje prababička nemohla koukat...

Kdyby vám někdo dal tři kouzelné oříšky a vy byste si mohla něco přát, co by to bylo?

Myslím, že ve výsledku jde hlavně o vztahy. Neumím si představit, že bych měla problém s někým z rodiny, to musí být hodně smutné, když spolu třeba sourozenci nebo rodiče s potomky nemluví. Brrr, to bych nechtěla! Takže každému bych přála hodně štěstí a velkou dávku tolerance, která je pro dobré vztahy potřebná. LÁSKA – ta se hodí vždycky.

Lenka Stránská

Foto: Jaroslav Hauer

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2201050
DnesDnes121
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden724
Tento měsícTento měsíc10800

Partnerské weby