Toto otázkou se v poslední době začali zabývat kromě filozofů také biologové. A brzy vznikly dvě hlavní školy, které se, každá po svém, na tuto otázku snaží odpovědět. Tou první je „škola akumulovaných nehod“, jež tvrdí, že ke stárnutí dochází proto, že naše tělo v průběhu života strádá špatnými životními podmínkami. Druhá ze škol mluví o „programovém stárnutí“ – domnívá se, že stárnutí je zabudováno přímo do našich genů. Tato druhá teorie programového stárnutí je podporována také výsledky různých experimentů. Například se ukazuje, že buňky lidského embrya, které jsou pěstovány v kultuře, jsou schopny se dělit asi padesátkrát a pak zahynou – a to bez ohledu na to, kolik živných látek jev v prostředí obsaženo. Z hlediska vývojové biologie dává programové stárnutí smysl, protože jakmile organismus zestárne tak, že není schopen se rozmnožovat, přírodní výběr nebude působit, aby odstranil nezdravé členy rodu. Jinak řečeno - teorie přirozeného výběru příliš nepřeje vývoji dlouhožijících druhů od okamžiku, kdy ztratily schopnost rozmnožování.
(nag)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1991986
DnesDnes614
VčeraVčera738
Tento týdenTento týden3006
Tento měsícTento měsíc11602

Partnerské weby