Od starověku byla majoránka uznávanou léčivou rostlinou, kdy se majoránkovým čajem léčily nemoci z nachlazení. Teprve později se stala mimořádně úspěšným kořením, hlavně v Asii. Ve střední Evropě je pěstování majoránky, zvláště jako léčivé a okras né rostliny, doloženo až od šestnáctého století.

Majoránka dorůstá výšky až půl metru, většinou však bývá nižší. Celá rostlina je plstnatá, šedozelená a silně aromatická. Nenápadné kulovité, bílé až narůžovělé květy vykvétají v červenci až září a jsou uspořádány v hroznovitých až latnatých květenstvích. Plody jsou hladké, světle hnědé, vejcovité tvrdky. Majoránku lze pěstovat i za oknem, má-li teplou slunnou polohu a lehčí záhřevnou půdu s dostatkem vláhy a živin. Je však náročná na pečlivost práce a hlavně na nutné odplevelování. Po sklizni se majoránka suší v malých, volných otýpkách nebo na lískách v jednoduché vrstvě přirozenou teplotou ve stínu, nikdy ne na přímém slunci. Z usušených stonků odrhneme listy a květy a uchováváme je v dobře uzavíratelných obalech, nejdéle však jeden rok. Při poslední sklizni vytrháváme celé rostliny.

Jako koření se majoránka používá ve všech evropských a ve většině světových kuchyních. Ke kořenění slouží čerstvé nebo sušené listy. Nejčastěji se majoránkou koření masné produkty a uzeniny, uzenářské výrobky a zabijačka. Polévka, jitrnice, jelítka, tlačenka by bez majoránky tak dobře nechutnaly. Nepostradatelná je v luštěninových, bramborových, houbových, dršťkových polévkách, přidává se i do některých zeleninových jídel, bylinkových omáček. Nemůžeme zapomenout ani na její význam při výrobě likérů. V antice i později ve středověku byla oblíbenou voničkou a běžně se jí zdobili i svatebčané.
(mav)


 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2259917
DnesDnes91
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1506
Tento měsícTento měsíc15325

Partnerské weby