Již antičtí filozofové si nenechali ujít příležitost, aby si nepovzdychli, že není na světě tolik nového, jak to na první pohled vypadá: „Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči.“ Platí to také o

dlouhém období boje s modrošedými obláčky tabákového dýmu. Dnes se k nekuřáctví hrdě hlásí velké množství lidí, avšak před 400 lety bylo kouření na prudkém vzestupu jako symbol něčeho nového a patřilo k normálním a oblíbeným zvyklostem života.

Zdraví škodlivá zátěž

S nástupem éry novověku se kouření stalo běžným návykem nejen mezi gentlemany. Ve druhé polovině 16. století se začal tabák - přivezený z Ameriky do Španělska - šířit po Evropě dovozem po moři z Nového světa, případně z Orientu (zvláště z východní Indie). Na plošném rozšíření tabáku po celém tehdejším světě mají zprvu zásluhu Portugalci, kteří ovládali mezinárodní obchod po moři před nástupem Holanďanů a Angličanů. Začala nová éra civilizace. Evropané přivezli domorodcům křesťanství, domů se vrátili s vysoce návykovou psychoaktivní látkou s povzbudivými účinky, vyvolávajícími příjemné pocity - tabákem. Ten se zprvu v 17. století kouřil z dýmek nebo v podobě doutníků, v 18. století se běžně šňupal, v 19. století vznikly první manufaktury na stáčení cigaret. Původně ceněné jen jako léčebné prostředky - podobně jako čaj a čokoláda - staly se tabák a káva během jednoho století stále oblíbenějšími přírodními látkami, avšak jejich nadměrný konzum byl již od počátku pranýřován jako zdraví škodlivá zátěž. Evropané se v budoucích severoamerických koloniích seznámili s tabákovými rostlinami a také s postupy, jak je dále zpracovávat a užívat. Kouření tabáku bylo rozšířeno mezi indiány po celém světadílu a kouř z tabákových listů byl jimi používán také jako lék - při rýmě, uklidňování koliky, snižování horečky či tlumení bolesti zubů, při různých kožních onemocněních a úplavici.

Zprvu výsada bohatých

Podle dochovaných archiválií se muž, kterému byla dopřána pochybná čest dát si prvního „evropského šluka“, jmenoval Rodrigo de Jerez del Ayamonte. Patřil k posádce tří slavných lodí (Santa Maria, Pinta a Niňa), se kterými jeho přítel italský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451 - 1506) objevil v roce 1492 Ameriku. Domorodci zahrnuli asi stovku cizinců mnoha dary, mimo jiné také tabákem. Jerez si nechal ukázat, jak se tato rostlina upravuje a kouří. Při návratu domů v roce 1593 si s sebou mimo jiné přivezl velkou zásobu tabákových listů. Z nich si vytvářel smotky, které zapaloval třískou z ohniště, vdechoval a vydechoval kouř tak, jak se to naučil u indiánů. Dýmem, který mu unikal z úst a nosu, pochopitelně děsil svoje okolí. Lidé se domnívali, že se spojil s ďáblem, a tak jej po udání pro jistotu nechala církevní inkvizice uvěznit. Za čarodějnické a hříšné počínání mu dokonce hrozilo tehdy oblíbené upálení, ale díky králi a přímluvě Kolumba byl nakonec odsouzen na deset let pobytu ve vězení. Když mu byl po několika letech trest prominut a vrátil se na svobodu, nemohl uvěřit svým očím: všude na ulicích potkával kouřící lidi včetně svých spoluobčanů, kteří jej udali. Kouřit dýmku nebo také modernější doutníky bylo zprvu výsadou bohatých, protože bylo třeba drahých kovových dýmek a dalšího náčiní. Po zavedení výroby lacinějších dýmek hliněných a dřevěných se tato kratochvíle stala dostupnou také pro chudší lidové vrstvy.   

(tes)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2015963
DnesDnes353
VčeraVčera777
Tento týdenTento týden1130
Tento měsícTento měsíc12288

Partnerské weby