Stálým hostem v bylinkových zahradách bývala v dřívějších dobách meduňka lékařská (Melissa officinalis), jíž se rovněž říkalo melisa, medlinka, zaječí ouško nebo včelinka. Meduňka je vytrvalá bylina s přímou, 60 až 100 cm vysokou, větvenou a hustě listnatou

lodyhou. Listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, mají vejčitý tvar a okraj vroubkovitě pilovitý. Vyžaduje dobrou vlhčí půdu a slunné místo.

K léčivým účelům se meduňka používala již odpradávna, tehdy také jako oblíbené koření. Užitkovou částí meduňky lékařské jsou mladé listy a konce výhonků. Hlavní dobou sklizně je čas těsně před rozkvětem nebo na začátku kvetení, vždy jen časně ráno a za suchého počasí, pokud je nať svěží.

Účinnou složkou meduňky je silice s bohatým obsahem citralu. Dále jsou přítomny třísloviny, hořčiny a další doprovodné látky. Meduňka má místo mezi významnými léčivkami jak v oficiálním lékařství, tak v lidovém léčitelství. Doporučuje se hlavně jako prostředek celkově uklidňující, mírně uspávající a protikřečový, dále při poruchách zažívání a při žaludečních nevolnostech. Zvyšuje a podporuje tvorbu žluče a zabraňuje nadýmání. Osvědčila se také při nachlazení a chřipkových epidemiích. Zevně slouží k přípravě koupelí a obkladů při zánětech nervů a revmatismu.

(dra)

DODATEK

Jak napovídá název meduňky, je to významná medonosná rostlina, která přenáší své léčivé účinky i do medu. V kombinaci s medem je bylinka výborným neškodným přírodním lékem proti stresu a duševnímu vyčerpání.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2182773
DnesDnes98
VčeraVčera528
Tento týdenTento týden1803
Tento měsícTento měsíc9712

Partnerské weby