Těší nás, že  čtete naše články a zamýšlíte se nad nimi. Vítáme též, že vyslovíte vlastní názor, když nejste zastánci stejného stanoviska.

Například Zdeněk T. ze Strakonicka nám vytkl: „Možná byste se měli více zamýšlet nad tím, co v týdeníku píšete. Moje přítelkyně čte Spirit pravidelně a nedávno jsme se dost pohádali. Proč? Přinesla mi nějaké hudební nahrávky, abych se prý léčil. Že ve Spiritu četla, že se muzikoterapie dá využít na spoustu chorob. Jenže já mám rakovinu a na tu to nepomůže. To je naprostý nesmysl...“

V tomto případě budeme trochu oponovat. Zahraniční vědecké studie dokazují, že to

úplný nesmysl není. Proto se také hudba používá, i když především jako paliativní (udržovací, podpůrná) forma léčby. Už v polovině 80. let minulého století ověřily v praxi společnosti Oncology Nursing Forum a Cancer Nursing v USA, že muzikoterapie dokáže zmírnit nevolnost a zvracení, které vyvolává chemoterapie. Pomáhá i při zotavování pacientů po chirurgickém odstranění nádoru.

Výzkumem léčivých účinků hudby na rakovinu se mimo jiné zabývala i terapeutka Deforia Laneová, která je mluvčí Amerikan Cancer Society. Ta na základě svých zkušeností potvrzuje, že hudba dokáže pacienty povzbudit a zlepšuje jejich stav, může jim život výrazně prodloužit i zkvalitnit. Tóny a zvuk vytvářejí harmonické prostředí, mají vliv na buňky a tkáně, tedy i na zhoubné bujení.

Za takřka průlomový bývá v této souvislosti označován výzkum Hélene Grimal z Národního střediska pro biologický výzkum v Paříži a hudebníka a učitele Fabiena Mamana. Rok a půl sledovali vliv zvuku na normální a rakovinné buňky. Pětkrát týdně po nocích v biologických laboratořích University Jussieu experimentovali s jednotlivými tóny i nástroji (s bubny, flétnami, kytarou, basou a xylofonem), pak i s jejich kombinacemi. Hélene měla přístup k množství druhů a forem rakovinných buněk, které postupně dávali pod mikroskop a speciálním fotoaparátem pořizovali snímky, aby zachytili případné změny. Mimo jiné zjistili, že když opakovaně vystavili jádro a cytoplazmatickou membránu rakovinné buňky každé čtyři až pět vteřin tónu A (hráli na xylofon) po dobu 21 minut, došlo k jejich rozpadu. Zdravé buňky však zůstávaly nedotčené. Zkoušeli i střídání dvou tónů, časem ke xylofonu přidali hlasový projev a pokračovali stupnicemi. Odhalili, že daleko rychlejší rozkladný účinek má kombinace durových, chromatických a půltónových stupnic. Kromě laboratorních testů pracovali i s dobrovolníky, tedy s pacienty postiženými rakovinou. Dvě ženy s rakovinou prsu například pod jejich vedením podstoupily tónovací terapii po dobu jednoho měsíce (každý den v několika intervalech v celkové délce tři a půl hodiny). U jedné z nich zmizel nádor úplně, druhá se podrobila operaci. Lékaři při zákroku zjistili, že se její nádor zmenšil a vyschl, metastázy neměla. Není divu, že výzkum v této souvislosti pokračuje, a to už i jinde ve světě.

(nam)

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2182246
DnesDnes99
VčeraVčera619
Tento týdenTento týden1276
Tento měsícTento měsíc9185

Partnerské weby