Chrám v Abú Simbeli a ruiny Petry se v Egyptě i v Jordánsku, když je objevil Johann Ludwig Burckhardt, staly archeologickou senzací. Dnes náleží mezi hlavní turistické atrakce Blízkého východu. Jako „město v rudých skalách“ se Petra stala světově proslulou. Ale nikdo už nezná Nabatejce, krále a lid Petry, kteří tu před více než dvěma tisíci lety vybudovali nádherné hroby. Tito nadaní architekti, inženýři a stavit elé se potichu vytratili z historie. A stejně tiše Nabatejci vstoupili i na scénu dějin.

Moc toho nevíme

Dnes o jejich počátcích pomalu nevíme nic. Pravděpodobně přišli v polovině 1. tisíciletí př. n. l. z vnitřní Arábie do prostoru mezi Mrtvým a Rudým mořem a usadili se v Petře v okolí Vádí Arabá v dnešním Jordánsku. Popis jejich vlastních dějin se nám nedochoval. Dokonce i mezi tisíci nabatejských nápisů není jediný historický text, který by například popisoval nějakou bitvu nebo vítězství. Pro účely datování se uvádí jen genealogie nabatejských králů.

Ale o Nabatejcích se sem a tam zmiňují texty jiných národů. Dočteme se o nich v bibli a u antických autorů 1. století před a po Kristu. A také u řeckých dějepisců Diodora Sicula a Strabóna a židovského spisovatele Flavia Josepha. Když vědci v 19. století začali historicky interpretovat Starý zákon, byli Nabatejci díky podobnosti jména ztotožněni se syny Nabajóta.

V knize Gottfried Kirchner: Terra X (2) se píše: „V bibli se ale objevují jen ve výčtu předků a dál už o nich není zmínka. Nabajót byl synovcem Abraháma, praotce nejdůležitějších arabských a židovských předků. Podle bible by tedy nejstarší nabatejská stopa sahala mezi roky 1800 až 1600 před. n. l., což je o rovných tisíc let dříve, než udávají jakékoliv jiné prameny.
Ale celá věc má jeden háček. V zápisu semitských jazyků, které neznají samohlásky, je velký rozdíl mezi Nabatu (tak se Nabatejci sami označovali) a Nabajót. A tak není divu, že mnozí zastánci kritické biblické vědy takové ztotožnění odmítají. Ve výše zmíněné knize se píše:

„V klínovém písmu asyrských králů ze 7. století před Kr. máme zprávy o trestních výpravách proti povstalým vládcům z kmene Ninnati a Nabaitai v syrské poušti. Experti se domnívají, že v tomto případě lze s určitostí říci, že toto jméno je odvozeno z biblického Nebajót.“

Co z toho vyplývá? Že Nabatejci, Nabatu nemají nic společného s Nabajótem; objevují se ale jako samostatný národ ve stejné oblasti jako Nibaati nebo Nabaitai; ti zase mohou svůj původ odvozovat od Abrahámova synovce. Je to však nepravděpodobná, čistě lingvistická interpretace, která potřebuje další vysvětlení.“

Obchodníci, nomádi a loupežníci

Přestože původ Nabatejců zůstává sporný, o jejich raných životních zvyklostech je něco známo. Putovali jako beduíni nekonečnými pláněmi Arábie od oázy k oáze, aby nalezli potravu pro své velbloudy a ukryli se před nájezdy znepřátelených kmenů. Toto těžké živobytí určoval nedostatek jídla a pití. Jedno arabské přísloví říká:
„Vše, co beduíni potřebují k životu, si opatří ve vlastním stádu nebo ukradnou jinde.“

U bojových nomádů jsou loupežné výpravy proti cizím stádům, kmenům a jejich teritoriu na denním pořádku. Dodnes se nám dochovalo arabské slovo ghazwa - razie. Přepady se staly součástí zvykového práva, nepsaného zákona pouště. Zmiňuje se o tom i Didorus Sicilský (Siculus): „Východní kraje obývají Arabové, kterým se říká Nabatejci. Jejich půda je zčásti pustá, zčásti vyprahlá a úrodná je jen malá plocha. Vedou život lupičů a často v nájezdech přepadají okolní země. Pro ty, kteří to nevědí, je nutné zmínit se podrobněji o životních zvyklostech těchto Arabů, jejichž dodržováním si uchovávají svou svobodu, jak alespoň sami věří. Někteří chovají velbloudy či ovce, které nechávají pást v poušti. Nepěstují obilniny, nesázejí plodící stromy, nepijí víno a nestavějí si žádné domy. A kdyby někdo toto pravidlo porušil, zaplatil by životem.“

Diodorus popisuje typický beduínský kmen. Setí obilí nebylo zakázáno kvůli lenosti, ale čekání na sklizeň by je na celé měsíce připoutalo na jedno místo. Později, když nabatejské království vzkvétalo, byly tyto zákony zrušeny.

Řecký spisovatel popisuje situaci ve 4. století př. n. l., kdy Nabatejci úspěšně provozovali obchod. Píše: „I když žije množství jiných arabských kmenů, které využívají poušť jako pastvinu, Nabatejci všechny překonají svým bohatstvím, i když jich není víc než deset tisíc. Nemálo z nich si totiž zvyklo dovážet k moři kadidlo, myrthu a vybrané koření. Toto zboží si obstarávají od obchodníků, kteří ho nakupují v takzvané Arábii Eudaimón, tedy Šťastné Arábii.“

Podíl Nabatejců na obchodu, při kterém využívali karavany, skutečně překonal ostatní kmeny a položil základ pro jejich říši Arabia Pertraea. Zpočátku přepadávali kupce na cestě pouští a brali si velkou kořist. Později za vysoký poplatek nabízeli karavanám bezpečný průjezd. Postupně Nabatejci přebírali do vlastní režie obchody z velkého překladiště v Hegře v dnešní Saúdské Arábii.
Karel Kýr
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2216280
DnesDnes133
VčeraVčera544
Tento týdenTento týden677
Tento měsícTento měsíc8805

Partnerské weby