Léta Páně 820, kdy seděl na knížecím trůně syn bájného Neklana zvaný Hostivít, pronikali míšenští Němci po Labi do okolí Litoměřic a Bíliny na loupeživé výpravy. Neloupili toliko jmění či dobytek, ale i li di.

Když se o jejich zlém počínání doslechl kníže Hostivít, darmo přemýšlel, jak ochránit svůj lid před loupeživými Němci. Povolal proto k sobě několik starších můžu, aby mu radou vypomohli. Knížeti se zalíbila rada vladyky Střeka, jenž radil, aby byl vystavěn na řece opevněný hrad a osazen posádkou, která by zabránila plaviti se Míšeňským po Labi. I požádal kníže Střeka, aby se sám nelehkého úkolu zhostil a pevnost pak Střekovem nazval.

Na to vydal se Střek se svou čeledí vyhledat místo, kde by hrad mohl postavit, až narazil na těžce přístupný skalnatý vrch. Střek se svojí posádkou pak statečně bránil labskou vodní cestu proti loupeživému řádění míšeňských kořistníků.

Aby Míšeňští nemohli proklouznout ani noční tmou, napínali Střekovští na noc přes Labe řetěz. Od těch dob sloužil Střekov jako strážce labské plavby a v roce 1319 nechal na tom místě Jan Lucemburský postavit kamenný hrad jako strážní a celní stanici pro kupce dovážející a vyvážející své zboží po Labi.

Ke Střekovi se však váže ještě jedna pověst, připomínající Šemíkův skok z Vyšehradu. Léta minula a Střekovi, jenž se svou posádkou střežil klid labské vodní cesty, počaly šedivět skráně a čelo brázdit první vrásky. I přišla mu na mysl starost, komu své střekovské poslání předá, neboť měl jen jednu dceru– krásnou, pracovitou a dobrosrdečnou Lidunku. Načež si hlavu lámal, jak vybrat toho nejlepšího ženicha, aby jeho milovaná Lidunka i hrad se dostal do dobrých rukou. Napadlo ho, stanovit pro nápadníky úkol, který by jejich udatnost a bystrou hlavu prověřil a rozhlásil po kraji, že svou jedinou dceru a s ní i hrad dá tomu rytíři, jenž dokáže vyvést koně z jeho stáje a na něm z hradu odjet, aniž by jej stráže lapily.

Pověstná krása Lidunky přilákala mnoho rytířů. Však dílo se nedařilo, koně se nechtěli nechat odvést neznámými muži a stráže oka nezahmouřily, aby bedlivě střežily stáj. Darmo se pokoušeli další a další rytíři získat Lidunku, až se zdálo, že se v kraji už nenajde nikdo, kdo by se odvážil. Trudné mysli už propadla Lidunka, že kvůli otcovu úkolu zůstane starou pannou, když tu se náhle objevil na hradě velice pohledný rytíř z Ronova. Lidunka se zaradovala. Ten však jen vyřídil Střekovi pozdrav od svého otce a ihned koně obrátil.

Brzy ráno ji však probudil nesmírný hluk, vyhlédla z okna a vtom uviděla, jak rytíř z Ronova se u brány vyhoupl do sedla otcova koně, rozjel se proti hradbám a pak obrovským skokem se přes ně přenesl přímo do Labe. V Lidunce se málem srdce zastavilo, když uviděla, jak se rytíř vrhl v jistou smrt. Litovala krásného rytíře a plačky proklínala otcův úkol, jenž mu život vzal.

Druhý den ráno ani z lože vstáti nechtěla, když náhle uslyšela na nádvoří jakýsi rozruch. Rychle přiskočila k oknu a nevěřila svým očím! Na nádvoří vjížděl ronovský rytíř zcela živ a zdráv. Nesl však smutnou právu, že kůň skok do Labe nepřežil.

Rytíř pak vyprávěl, jak vše seběhlo. Jeho první návštěva na hradě byla jen lest, jel si obhlédnout stáje. Pak se s koněm ukryl nedaleko hradu. Brzy zrána připlížil se k hradu a vida, že stráže podřimují, pronikl do stájí. Tam uhrančivým pohledem do koňských očí bujného hřebce zkrotil a potichu jej vedl k bráně. Před bránou však bujný hřebec nečekaně zařechtal a on byl prozrazen. Vtom jej napadlo provést ten skok. Střek pochválil jeho odvahu i bystrou mysl, pročež byl nadmíru spokojen, že Lidunku a Hrad svěřuje do dobrých .rukou.
Hana Formánková
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219947
DnesDnes466
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden466
Tento měsícTento měsíc12472

Partnerské weby