„Templáři uctívali Bafomet, tajemnou kozlí hlavu. Existují nějaká dochovaná vyobrazení? Měli vůbec templáři nějakou takovou hlavu, nešlo jen o báchorky, které si vymysleli papežovi lidé, aby mohli templáře stíhat?“ zeptal se v dopise čtenář Jiří H. z Mla dé Boleslavi.

Na portále kostela Saint Méry v Paříži najdeme jedno ze zobrazení - hlava kozla, dva páry křídel, tvář z obou stran, trup ženy a na nohou místo prstů drápy. Bafomet tak popsal v 19. století i známý okultista, Eliphas Lévi. Je známo, že se templáři zabývali alchymií a v této postavě hermafrodita jsou zřejmě alchymistické symboly, srozumitelné pouze zasvěceným. Při použití hebrejské šifry Atbash Cipher prý Bafomet znamená Sophia - moudrost. V gnostických evangeliích je Sophia nazývána stvořitelkou světa a významem předčí Ježíše. Podle některých vědců je Bafomet ve skutečnosti Mahomet, což je Mohamed, a jednalo se tedy o uctívání tohoto proroka. Ostatně mešity ve Svaté zemi se nazývaly bafomerie.

Ve středověku mezi lidem kolovaly strašidelné historky o „Mohamedových hlavách, které měly velkou moc a oživoval je sám ďábel. Čeho se lidé báli, to většinou označovali za ďáblovo dílo. Jak je to s ďáblem, mohl posoudit papež Sylvestr II., který prý jednu z těchto hlav vlastnil. Údajně odpovídala na otázky (pouze na ty, u nichž zněla odpověď jen ano či ne). Jak vlastně Bafomet vypadal, vypovídali při zatčení služebníci rytířů. Templáři sami se o tom vůbec nezmínili. Protože na rozdíl od rituálů nebyla modla tak úzkostlivě střežená, zahlédli ji někteří služebníci a ti pak shodně vypovídali, že se jednalo o dřevěnou či kovovou hlavu muže s vousem, dvěma nebo třemi obličeji a zářícíma očima. In figuram Baffometi - modla ve tvaru Bafometa, tak ji při výslechu pojmenoval jeden ze seržantů. Uschována byla ve skřínce a připomínala hlavu Jana Křtitele. Její moc prý dávala rozkvést stromům a umocňovala plodnost země (měla moc nad vegetací), což připomíná bájný athanor.

Tato relikvie byla také nezbytou součástí přijímacích a zasvěcovacích rituálů. Konaly se ve velmi přísně střežených provinčních domech pouze pro vybrané mnichy a rytíře. Nepovolaným byly dveře hermeticky uzavřené. Inkvizici se nepodařilo hlavu získat, ale i tak uvalila na templáře řadu obvinění. Mezi nejzávažnější patřila sodomie, popření Krista na kříži, plivání na kříž a klanění se modlám (novici prý museli při přijímání třikrát popřít Krista, než zakokrhal kohout - nepřipomíná to popření Krista sv. Petrem?). Každopádně přiznání templářů vznikala za děsivého mučení.

Nařízení papeže znělo: „Aby templáři řekli úplnou a celou pravdu, spravedlnost žádá, aby mučení byli vystaveni jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát, šestkrát.“ Mučení znamenalo natahování na skřipec, při němž došlo k vykloubení končetin. Lidé byli zděšeni nelidským zacházením a po protestech samotných biskupů bylo kruté týrání templářů poněkud zmírněno, přesto trvalo dlouhých sedm let. Ve Francii byly zatčeny dva tisíce až tři tisíce templářů, mnozí skončili na hranici. Poslední z nich - velmistr Jakub de Molay - veřejně odvolal svá doznání a byl odsouzen k trestu smrti pomalým upálením. Než ale zemřel, vyzval na boží soud krále i papeže. Papež Klement V. zemřel za měsíc ve velkých bolestech - doktor, který za ním spěchal, se cestou utopil. Filip Sličný zemřel za 9 měsíců - na lovu byl poraněn divočákem a jeho sličná tvář byla znetvořena k nepoznání.
(ls)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217160
DnesDnes472
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden1557
Tento měsícTento měsíc9685

Partnerské weby