Víno, slunce i mnohokrát opěvovaný romantický soutok Labe, Vltavy a Vraňansko-hořínského plavebního kanálu, nad kterým se rýsují kontury někdejšího královského věnného města. Takové jsou nejčastější obrázky

Mělníka.

Gigantický labyrint

Jeho historické jádro se současně honosí výjimečnou pamětihodností. Pod městským centrem se rozbíhá rozlehlá síť podzemních prostor. K jejich vzniku drtivou měrou přispěla skutečnost, že skalní podloží tu tvoří opuka a pískovec.

Celé podpovrchové bludiště vznikalo postupně během 13. a 14. století. Skládalo se z několikapatrového systému chodeb i sklepení. Kromě vína se v něm rovněž uchovávaly potraviny, a také poskytovalo měšťanům úkryt před požárem nebo dobyvateli. A s mělnickým podzemím bylo provázáno i těleso zdejší unikátní městské studny. Ta se zprvu hlásí o slovo docela nenápadně - na náměstí Míru spatříme soustředné kružnice vyznačené rozdílným odstínem novodobé dlažby. Určité náznaky přináší přítomnost malého zaslepeného průzoru. Nicméně málokdo z návštěvníků má ponětí, že dva metry pod ním se ukrývá impozantní cihlová klenba. Pak následuje bezmála pětapadesát metrů svislé šachty.

Původně otevřené ploše náměstí vévodila robustní konstrukce bytelného rumpálu. Ten zajišťoval přepravu vody k povrchu. Jedno vědro zaplnilo až sto čtyřicet litrů životodárné tekutiny. Později na místě rumpálu vyrostla barokní kaplička, avšak byla na nátlak místního Sokola stržena. Aktuálně je tedy studna dostupná výhradně z podzemí.

Úctyhodné rozměry studny

Společně se skupinou ostatních návštěvníků si nasazuji křiklavě žlutou přílbu a záhy se vydávám na dobrodružně laděnou prohlídku příjemně chladnou chodbou. Režim provozu studny je totiž pod přísným dozorem báňského úřadu. O bezpečnost příchozích se navíc stará sama panna Marie, ochránkyně vody a studánek, jejíž soška krášlí vstupní část prohlídkové trasy.

I když venku teploměr v letních měsících atakuje třicítku, tady stálá teplota kolísá mezi osmi až patnácti stupni. Strop chodby je podepřen festovními sloupy výdřevy a vlhké stěny místy zdobí krátké tenké krápníčky – brčka. „Studna je samonapájecí, voda do ní prýští trhlinami v hornině,“ upozornila nás průvodkyně. „A stejně tak disponuje samovolným odtokem, přičemž dno studny leží zhruba sedm metrů nad úrovní hladiny Labe,“ dodala.

Od poloviny 13. století studna sloužila jako zdroj pitné vody pro celé město. Po třech staletích služby jí zčásti ulehčil nový vodovod. Na sklonku třicetileté války Švédové naházeli do studny různé zbraně, včetně děl, a ostatní odpad. Tehdy přestala plnit svůj účel. Ale nyní opět splňuje kvalitativní normy pro pitnou vodu.

Náhle se chodba nečekaně zúžila a my jsme se ocitli u silné kovové mříže. Za ní zela nedozírná hlubina, kde se na vzdáleném dně v temnotě lesknul odraz vodní plochy. Obdobně mne ohromil i pohled vzhůru zakončený obnaženou klenbou kupole. Avšak zdaleka nejvíce mi vyrazily dech gigantické rozměry studny, která dosahuje úctyhodné šíře 4,54 metru.

Tento rozměr mělnické studni zajistil certifikovaný rekord nejširší studny České republiky.

Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217163
DnesDnes475
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden1560
Tento měsícTento měsíc9688

Partnerské weby