O nejtajemnějším hradu v Českém království už toho bylo napsáno mnoho. Je to asi jediné místo na světě, odkud vede přímý vstup do pekla, a to z křesťanské (hradní) kaple. Bonusem navíc v případě cesty na Housku je zdejší krásná krajina, která i dnes působí

tajemně. V minulosti se na hradě praktikovala černá magie a alchymie, zvláště za časů Tobiáše Hrzána z Harasova. Svědčí o tom i hermetická (alchymistická) výzdoba severní strany hradní kaple. Na jedné ze vzácně zachovalých fresek z období kolem roku 1330 (díky kterým je tato část Housky výjimečná nejen v českém měřítku) nalezneme postavu Offera - alchymistický to jinotaj Nosiče zlata.  

Tajemný strážce a ostrostřelci

Cestu do jiného světa, nebo také časoprostoru, hledalo na Housce už povícero odvážlivců. Každý z nich ale musí počítat s tím, že mu v tom bude bránit tajemná astrální postava - Černý mnich. Tento strážce Housky je podle jedné z mnoha hradních legend zjevením dost hrůzostrašným. Nejenom barvou, ale také tím, že postavě chybí obličej. Naposledy se tento duch zjevil trampům, kteří chtěli přespat na Housce na počátku 90. let minulého století (to ještě hrad nepatřil potomkům prezidenta koncernu Škoda Josefa Šimonka).  I později prý slyšeli dělníci pracující na rekonstrukci pevnosti z hradní kaple záhadné hlasy, které neustále opakovaly slovo „seraf“. 

Špatně dopadl také myslivec z Blatců. Jak tvrdí člen Mělnického spolku Mystérium Jiří Liška, potkal v lese poblíž Housky hned několik záhadných postav v černých kápích. Vzápětí upadl do bezvědomí a probudil se až za několik hodin zbrocený potem.

Zlo ale řádilo kolem Housky odjakživa. Na samém konci třicetileté války hrad obsadili Švédové. Zdejší posádka pod velením jakéhosi Oronta zle trápila celý kraj, až se místní usnesli, že ho musí zabít. To se ale většinou lehčeji řekne, než provede. O Orontovi kolovaly pověsti, že je ve spojení se samotným ďáblem. Nakonec se role mstitele ujal myslivec ze Stránky jménem Jiranda. Společně s kamarádem Jindřichem Mazancem z Olešna si nechal ulít kovářem ze Střezijovic zázračnou kouli, která díky kouzlu „nikdy nemohla minout“.  Oba střelci si pak našli poblíž hradu výhodné místo na střeše opuštěné kovárny. Tady si „střihli“, kdo bude dělat návnadu a kdo zmáčkne spoušť. Vylosováno, dohodnuto. Jiranda vylezl na skálu před hradem a vyvolal Oronta k hradnímu oknu s tím, že mu chce něco ukázat. Když se Švéd objevil v okně, Mazanec pečlivě zamířil a trefil se žoldákovi přímo mezi oči.

Oba stateční Češi pak byli za svůj čin v Mělníku bohatě odměněni. Mazanec si dal v Olešně přitlouci do zdi velký hřeb, pověsil na něj svou neminoucí pušku a přísahal, že se jí už nikdy v životě nedotkne. Puška zde visela ještě dlouho po jeho smrti. Kam se nakonec poděla, nikdo neví…

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219824
DnesDnes343
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden343
Tento měsícTento měsíc12349

Partnerské weby