Můj tatínek prožil za první republiky dětství na valašském venkově. Často mluvil o tzv. Luckách, které prý chodily večer na svátek svaté Lucie a děti se jich obávaly více, než ty dnešní čerta a Mikuláše. Jak vznikla tato tradice?“ ptá se čtenářka Zdeňka Č.

Především bychom si měli něco říci o svaté Lucii. Patřila

do početné řady křesťanských mučedníků a žila v sicilských Syrakusách (jejichž je dodnes patronkou). Měla se provdat za muže, který byl sice vznešeného původu, ale víru krásné Lucie nevyznával. A to byla zřejmě překážka největší. Věno rozdala chudým a zřejmě doufala, že o ni nápadník přestane jevit zájem. Ten si ovšem cenil nejvíce jejích krásných očí. Podle legendy Lucie udělala neuvěřitelnou věc. Svá kukadla jako zrcadla si vyloupla a poslala je onomu muži jako dárek. A druhý den prý jí Panna Marie poslala náhradní, ještě krásnější a Lucii se vrátil zrak. Zemřela mučednickou smrtí právě 13. prosince. Od té doby je patronkou nevidomých, optiků, ale kupodivu i advokátů (že by spravedlnost byla přece jen slepá?).

Máte pravdu, že děti se bíle oděných žen tehdy bály. Nosily prý s sebou nůž a někde měly na obličeji masky se zobákem. Co na tom, že se za ně převlékaly místní ženy a dívky? Hospodyně nesměly ten den příst, drát peří a tkát, jinak byly potrestány. Dostaly velký koš s přadeny, které musely za svůj prohřešek opříst přízí. Lucie kontrolující předení nosila dlouhý dřevěný nůž, aby jím mohla rozdělané předení rozcuchat. Pokud zastihla ženu při draní, rozfoukala všechno peří. Lucky také zajímalo, zda se děti o adventu postily. Za přejídání jim totiž hrozily rozpáráním břicha!

No uznejte sami, není hrozba peklem od dnešních čertů přece jen o něco mírnější?

(st)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2220028
DnesDnes547
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden547
Tento měsícTento měsíc12553

Partnerské weby