(pokračování z minulého čísla)

V minulém čísle jsme psali o tom, že mnoho z nás má pocitově i s dobře myšlenou konstruktivní zpětnou vazbou spojenou především kritiku, útok, nelibost. Jak tedy reagujeme? Pověděli jsme si

něco o tzv. zamrznutí, při kterém se stáhneme, mlčíme a zíráme a ostatní funkce našeho mozku mají „dovolenou“.

Ale to není všechno. Stává se také, že zaútočíme. Máme hned po ruce tisíc argumentů, proč jsme danou věc nemohli splnit – bráníme se, automaticky negujeme výrok druhé osoby – odmítáme. Prakticky obsah slov autora zpětné vazby nenecháme ani projít „centrem našeho myšlení“, čímž se tu a tam ochuzujeme o řadu zajímavých názorů, nápadů a postupů pro naši situaci. My, potažmo náš mozek, jsme ale ve fázi útoku, sebeobrany, sebeobhajoby. „Musím se uhájit, musím ubránit sebe a svůj názor.“

Jsou oni méně než my?

Využíváním kritiky, a možná trochu hezčího slova zpětné vazby, vlastně lidem ukazujeme, že my jsme lepší, že to víme lépe než oni. Nemyslíte?

Obráceně tedy – že oni jsou něco méně než my – méně kompetentní, méně chytří, nápadití, kreativní. Vzpomeňte si, jak jste se cítili vy, když jste dostávali konstruktivní zpětnou vazbu…

Cítili jste se fajn? Kolik jste si toho vzali k srdci a nad kolika věcmi jste pak opravdu racionálně a zcela bez emocí přemýšleli?

Nejspíš to většina z nás myslí dobře a ke zpětné vazbě sahá prioritně kvůli tomu, aby pomohla tomu druhému. Ale on to většinou jako pomoc příliš nevnímá. On ne. Jeho mozek ne…

IRENA HOUDKOVÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2011623
DnesDnes241
VčeraVčera727
Tento týdenTento týden1703
Tento měsícTento měsíc7948

Partnerské weby