Samozřejmě, že takhle se to nezpívá, ale mohlo by. Dokonce s jistou úlevou. Důvod k tomu se vynoří už o Štědrém večeru, jenom jej neříkáme nahlas, ukrýváme jej do vnitřního monologu. Manželka – zatímco jeví radostné dojetí nad

dárky – v duchu hovoří takto:

„Ale jo, župan se hodí, ten starej už byl otahanej a je to kvalita. Ale ta barva a ten vzor, klikyháky a hvězdičky, připadám si jako čárovna. Ten můj mužskej nemá vkus. Loni mi dal pod stromeček kalhoty, mám v nich vyšpulenej zadek, jemu se to líbí. Mimochodem, když kupoval stromeček, mohl opatřit něco trvanlivýho, z toho smrčku padá jehličí už dneska. Ale zametu to až zítra. Jenže to mě čeká spousta vaření...“

Manžel v duchu hovoří k sobě: „Zase košile, jako by nebylo fůra jinejch věcí, které potřebuju. Ty boty jsou pěkný, ale už vidím, že mě budou tlačit, vyměnit to asi nepůjde. Aby mi koupila krabičku slušnejch doutníků, to ne. Stejně by mě s nimi honila na balkon, že zasmradím celej byt. Nechápe, že k doutníku patří křeslo a klid?“

Pak je tu mládež odrostlá do středoškolského věku a mentality. Co si pro sebe povídá syn, který těžko skrývá otrávenou tvář?

„Ach jo, na co já potřebuju bundu s kapucí, budu v ní vypadat jako přerostlej trpaslík. Ti naši nevědí, co se dneska nosí? A večer budem všichni koukat na pohádku v televizi a pouštět si na gramofonu tu Rybovku. Přitom kámoš Ferry má na stažený tak fantastický vypalovačky, doma bych to pouštět nesměl, podle nich to jsou jen zvuky a řev jako v Kongu...“

Dcerka se krotí a tváří se mile, ale uvnitř to v ní vře.

„Samozřejmě zase prádélko. Ty hodinky jsou pěkný, ale kdyby mi radši koupili novej mobil, ten můj už je zastaralej. Jak já budu před holkama vypadat? Potřebuju nutně s Káťou obvolat kámošky, jak je na tom Nikča s Žoržíkem, jestli něco mezi nima je nebo jestli je Žoržík furt tak blbej...“

Do každé domácnosti patří i zvířátko. Pejsek, většinou jorkšírek, je mrňous, ale když si stoupne na zadní nožičky, dosáhne na čokoládové figurky visící na stromku. Vyžvýká je tak dokonale, že prázdný straniol zůstane viset.

Jestli tím domácím mazlíčkem je kočička, ta nemá o čokoládu zájem, ale líbí se jí barevná hvězda, která září na špici stromku. Pokusí se po něm šplhat, ale jehličí píchá. Pohodlnější bude stromek svalit. Podaří se jí to, přičemž hvězda se roztříští na sto malinkých kousků. Kočička se tiše vytratí z pokoje.

Paní domácnosti zbytky ze stromku očeše (to zase bude u popelnic bordel) a v bzukotu vysavače zaniká její hlas: „Zaplaťpánbu, že už jsou Vánoce za námi.“

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2216890
DnesDnes202
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden1287
Tento měsícTento měsíc9415

Partnerské weby