Pan Zdeněk H. se ptá: „Psali jste o šamanských rituálech. Rád bych se dozvěděl něco víc o bubnech a bubnování, které je provází. Například z čeho se bubny vyrábějí, jak nebo proč jejich zvuk účinkuje na lidský organismus a podobně…“
Bubny patří k nejstarším hudebním nástrojům. První dochované zmínky o nich pocházejí z Mezopotámie z doby kolem roku 3000 před naším letopočtem. V souvislosti s vývojem kultury a s tím, kde a pro jaké příležitosti se bubny používaly (při rituálních a náboženských obřadech, ke komunikaci, později v armádě pro účely dodržování pochodového rytmu vojenských jednotek), se měnil vzhled bubnů i styl bubnování. Existuje tak celá řada bubnů. Darbuke - buben pohárovitého tvaru, tabla - dvojice bubnů odlišné velikosti, konstrukce i zvuku, tama - západoafrický „mluvící buben“ - jeho zvuk připomíná lidskou řeč a používal se ke sdělování komplikovaných zpráv atd… O bubnování (nejen šamanském) jsme si povídali s Dominikem Tomem Tetíkem, který ho aktivně používá při rituálech, terapiích i masážích.
Jak vypadá správný šamanský buben?
Je to úzký hladký rámový buben s nevysokým rámem, z jedné strany potažený kůží. Hraje se na něj paličkou. V sibiřské oblasti Tuva ale například šamani používají tvarově trochu upravený buben. Má po stranách výstupky, které zajišťují zvláštní echo efekt. Každopádně rám bývá ze smrkového, bukového nebo březového dřeva, z překližky, a potahuje se kůží - blánou. Nejčastěji se používá kůže divokých zvířat - srnčí, jelení a daňčí. Rád bych dodal, že se ale u nás na různých bubnovacích akcích můžeme poměrně často setkat i s terapií bubnů djembe. Ty pocházejí ze západní Afriky, z Mali, mají tvar poháru. Zásadní rozdíl mezi šamanským a djembe bubnem je v tom, jak se používají. Šamanský buben je mobilní, člověk ho drží. Je lehký, dá se s ním tančit, chodit kolem lidí, vliv zvuku je intenzivnější. Djembe se drží mezi koleny a bubnuje se oběma dlaněmi. V Africe se tyto bubny používaly hlavně k práci, k oslavám. Dodneška se tam setkáte s tím, že třeba pět lidí pracuje - kope - a šest hraje na buben. Je to proto, že je tam vedro, lidé jsou unavení a bubny je povzbudí. Mají práci spojenou se zábavou, buben jim dodává energii, aby to vydrželi. Afričané mají určité písně, nehrají náhodně, mají jich stovky. U nich se to dědí - jako jsou někde šamanské rodiny, tak tam jsou rodiny bubeníků.
Jak bubnování konkrétně ovlivňuje lidský organismus?
Zvuk bubnu dokáže odstínit stres, člověk se víc napojí na přirozenou energii. Je to automatické a nelze to vztahovat na placebo efekt. Mozek každého jedince při bubnování vypíná logické myšlení, zrelaxuje. Stačí většinou pět až deset minut bubnování, pak se mu díky vibracím zvuku propojí mozkové hemisféry a začne trochu jinak vnímat. Šamani to používají k naladění se, k tomu, aby se dostali do jiného stavu vnímání, do tranzu. Vědecké výzkumy potvrzují, že bubnování vytváří změny v centrálním nervovém systému. Rytmická stimulace působí na elektrickou aktivitu v řadě smyslových a pohybových oblastí mozku, které obvykle nejsou v činnosti. Částečně to souvisí s faktem, že jediný úder na buben v sobě obsahuje mnoho zvukových frekvencí, tedy současně přenáší impulzy různými nervovými dráhami v mozku. Bubnování zkrátka ovlivňuje psychiku, člověka navrací do rovnováhy, harmonizuje. Když dělám terapie, tak předtím i potom bubnuji, při masáži také. Člověka to uvolní, zpřístupní, zvýší to účinek prováděného úkonu. Já jinak vnímám jako důležitou funkci bubnu v posílení záměru. Když chce třeba člověk něco ve svém životě změnit, chystá se něco důležitého udělat, tak si může zapálit svíčku, koukat do plamene a spontánně si zabubnovat - třeba čtvrt hodiny. Je pak víc zacílený, vytváří víc energie k tomu, aby dosáhl toho, co chce. Každý, kdo ale bere do ruky buben, by měl být zodpovědný. Musí si uvědomit, že svým bubnováním ovlivňuje vše ve svém okolí a buben svým účinkem zesiluje jeho myšlenky.
Souvisí nějak velikost bubnu s účinkem?
Čím větší je buben, tím je naplněnější jeho zvuk, víc rezonuje, má zajímavější účinky. Šamanské bubny se obvykle používají s průměrem kolem 50 centimetrů. Menší už nemají zdaleka takový efekt. U bubnů djembe je to podobné, i když u nich záleží nejen na průměru, ale i na výšce. Ty větší, vyšší a lepší mají průměr kolem 30 centimetrů a sahají do výše kolen. Už jemné dotyky na ně pak vyvolávají zvukové vibrace, jsou cítit.
Říkává se, že buben patří pouze jedinému člověku. Když si ho vybere, už by ho neměl dávat z ruky, nikomu půjčovat…
U devětadevadesáti procent populace lze brát toto tvrzení za zbytečné a přehnané. Pouze pokud by někdo pracoval na opravdu vysoké úrovni magie, léčil by pomocí svého bubnu lidi a podobně, pak by to opodstatnění mělo. Buben částečně přejímá energii člověka, který na něj hraje. Ale buben je živý organismus, pracuje s energií a má rád, když na něj občas zahraje někdo jinak, poznává rád jiné styly. Jen to nesmí být negativní.
(zem)
Kontakt: 777 690 979, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.tetik.info.cz

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1659264
DnesDnes729
VčeraVčera1182
Tento týdenTento týden5415
Tento měsícTento měsíc29598

Partnerské weby