„Slyšel jsem, že v Rusku je na místě nazývaném Hnízdo ohnivého orla ukrytý stovky metrů pod zemí tajemný objekt - kosmický koráb. Vědci o něm vědí, ale zatím ho neprozkoumali. Co je na tom pravdy?“ zeptal se Vladimír H. z Jablonce nad Nisou. Pravda má vždy vícero tváří,   záleží na úhlu pohledu a na tom, co člověk chce nebo je schopen vidět.

Hnízdo ohnivého orla

Tak je nazýván zvláštní kráter na pomezí mezi Jakutskem a Irkutskem na Sibiři v Patomské vysočině (zhruba 200 kilometrů od obydlených oblastí a 700 kilometrů východně od místa dopadu tzv. tunguzského meteoritu). Kráter byl objeven po druhé světové válce, v době, kdy se zpracovávaly a tvořily nové geologické mapy tehdejšího Sovětského svazu. Geolog Vladimír Kolpakov navštívil s kolegy oblast roku 1951 a domorodí Jakuti mu vyprávěli o podivném a pro lidi nebezpečném a prokletém místě v Javaldinské dolině, mluvili o něm jako o Hnízdě ohnivého orla. Kolpakov měl nejprve dojem, že jde o sopku, ale rychle zjistil, že této „sopce“ chybí jícen, nikde nejsou stopy po lávě či sopečném popelu, sopka to tedy být nemůže.

Kráter patří dodnes mezi nejzáhadnější přírodní útvary na světě. Poprvé byl vyfotografován z vrtulníku v roce 1971, připomíná kráter na povrchu Měsíce. Šedivá hora s jakoby seříznutým vrcholem a kopulovitou vyvýšeninou vystupuje ze zelené tajgy. Rozměry kráteru jsou obrovské - výška 70 metrů, vnější průměr zhruba 180 metrů, průměr hřebene - 86 metrů a na kráteru roste jen několik stromů. Název je tedy přiléhavý - z výšky připomíná ptačí hnízdo s vejcem uprostřed.

Badatelské výpravy

Na první expedici do oblasti se ruku 1964 vydalo 13 nadšenců, kteří chtěli ověřit, zda existuje nějaká souvislost mezi vznikem kráteru a tunguzskými událostmi. Prohledávali terén, pátrali po úlomcích meteoritu, prováděli chemické rozbory půdy, jejich možnosti však byly limitované financemi, státní podporu neměli. Analýzy odebraných vzorků podle účastníků odhalily vysoký podíl hořčíku (pětkrát převyšoval průměrné hodnoty, původ se ale nepodařilo zjistit) a hodně magnetitu. V jednom ze vzorků byly mikroskopické úlomky silně magnetických železných částic (působily dojmem umělého původu), v jiném kapky podobné zbytkům po sváření elektrickým proudem, v jiném kovové kuličky, vulkanická ani meteorická hypotéza vzniku kráteru nebyla prokázána.

Zájem o kráter se opět oživil až po roce 1993 a od roku 2005 se k němu začala připravovat další výprava vědců a novinářů. Výsledky jejich šetření ukázaly, že radioaktivita je oproti očekávání v kráteru nízká (o polovinu nižší než v okolí). Stáří několika stromů rostoucích na kráteru naznačilo, že je útvar starší než 250 let, ale ne o mnoho, neboť jeho tvar je neporušený, kráterová hrana je ostrá a svahy strmé. „Mládí“ kráteru potvrdily i akustické testy. Letokruhy stromů vědcům prozradily, že v polovině 19. století došlo v oblasti k prudkému výkyvu životních podmínek, není však jasné, v jaké souvislosti.

Vědce udivilo, že jakkoli jakutské legendy vyprávějí o prokletí a kráteru se domorodci spíše vyhýbají, jedna rodina žila několik generací pouhého půl dne od kráteru. Svědectví členů rodu však naznačilo, že varovné legendy mohou mít opodstatnění. Zakladatel rodu byl zabit a sežrán medvědem v době, kdy běžně medvědi mají dost potravy a lidem se vyhýbají, z další generace zemřeli hned dva muži za podivných okolností, žádný ze stařešinů rodu neskonal přirozenou smrtí. Za rok po prvním kontaktu chtěli v rámci další expedice vědci opět rodinu navštívit (vezli drobné dárky), ale nikoho nenašli, jen věci rozházené po okolní tajze připomínaly, že tu kdosi pobýval.

Co kráter ukrývá?

Pro vědce je největší záhadou výsledek magnetometrického proměřování kráteru, kterému věnovali drahný čas. Reakce přístrojů ukázaly silnou magnetickou anomálii, obří „kamenný krtinec“ cosi skrývá. V hloubce 100 až 300 metrů leží nejspíš předmět z feromagnetického materiálu. Není jisté, zda jde o nikl, kobalt, železo nebo snad slitinu kovů. V oblasti je přitom téměř nulový výskyt železných rud. Okamžitě se vyrojily četné spekulace - jde o meteorit nebo snad kosmický koráb či jinou vesmírnou technologii? Každopádně - jde-li o meteorit, takový věda zatím nezná. Žádný po dopadu na Zem nezůstal vcelku, natož aby neporušený vnikl do tak velké hloubky. Jak prokázal další výzkum, předmět je zřejmě válcovitého tvaru, jeho délka činí 6 až 16 metrů, průměr je kolem tří metrů.

Na ruském Institutu mechaniky se prováděly testy - simuloval se dopad válcovitého tělesa do sypkého materiálu. Skutečně se vytvořil kráter podobný tomu Patomskému. Vědci tak potvrdili teorii, že v místě nedošlo k žádné explozi, neobvyklý tvar kráteru vznikl díky mimořádně rychlému průniku extrémně tvrdého tělesa do horniny. Další průzkum hatí jisté překážky. Patří mezi ně cena vrtu (asi 1300 dolarů za metr), odlehlost oblasti, nepříznivé klimatické podmínky po větší část roku a podobně. Navíc průnik sondy k tělesu nic nevyřeší, jak nebo čím odebrat vzorek z nebývale tvrdého povrchu? Na to chybí badatelům technické vybavení, a tak zatím i přes pokračující šetření záhada zůstává záhadou.
(xar)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2201279
DnesDnes350
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden953
Tento měsícTento měsíc11029

Partnerské weby