Hrad Krzyztopór na jihu Polska, který je u nás uváděn jako Kryštofor, byl dokončen v polovině 17. století, kdy patřil k největším stavbám v Polsku. Do dnešních dob se však dochoval už jen v podobě zříceniny, která je však

opředena množstvím záhad a pověstí. Jedna z nich vypráví o prapodivném podzemí hradu, ve kterém se často ztráceli lidé a kde měla být i brána do jiného světa. Legenda praví, že se vzdělaný šlechtic Kryztof Ossolinski, který žil v letech 1587 až 1645, věnoval vědeckým i záhadným záležitostem, mimo jiné též židovské nauce Kabale. Jeho snem bylo vybudovat svatyni času, kde by se prolínala minulost, přítomnost a budoucnost. Za pomoci odborných i čarodějnických knih se mu podařilo vytipovat určité zlomové místo, kde v podzemí docházelo k „čeření“ časoprostoru. Právě tam začal budovat rozlehlý hrad spojený s tajemným projektem. Něco se však vymklo kontrole a jak uvádí pověst, ještě v průběhu stavby začali na staveništi mizet lidé. Povídalo se, že někteří dělníci zmizeli beze stopy a doslova se rozplynuli.

Vojáci pohlcení mlhou

Koncem II. světové války, v roce 1944, v podzemí hradu zmizelo několik sovětských vojáků. Když se je ostatní vydali hledat, zmizeli nadobro i oni. Jediný, kdo se tehdy údajně vrátil, byl Vasil Papuchin, který se choval opatrně a vše sledoval jen zpovzdálí. Svému veliteli pak vysvětlil, že dole narazili na podzemní chodbu, v níž měli být ukryti Němci. Na základě toho pak Sověti vstup do podzemí chodby zavalili. Později se však měl Vasil Papuchin svěřit jedné ze zdravotních sester, že historka s nacisty byla vymyšlená, neboť jeho kolegové v podzemní chodbě otevřeli nějaké dveře, za nimiž se nacházela jen bílá mlha. A ta je všechny pohltila. Ocitli se tedy všichni, kteří prošli tajemnou bránou, v jiném prostoru a čase?

Stavba opředená tajemstvím

Na tajemné budově jsou asociace s časoprostorem vcelku dobře patrné. Hrad měl totiž čtyři hlavní věže odkazující na čtyři roční období, dále se v něm nacházelo 12 velkých sálů jako počet měsíců v roce, 52 pokojů a 366 oken. Zdá se, že nešlo jen o pouhou náhodu, zvláště když přihlédneme k počínání původního majitele, který se snažil o vybudování svatyně času, ze které by se dalo napojit do minulosti i budoucnosti. Nakonec mohla být brána vstupem i do nějakého paralelního světa. A je možné, že stále ještě funguje. Jen ji neumíme zaktivovat...

(kov)