2246Tajemství1Malebné lesní jezero u Velkých Karlovic ve Valašských Beskydech rozhodně nevypadá jako líheň draků, jak vypráví pověst. Vodní hladina, ve které se odrážejí sluneční paprsky a koruny stromů, zasazená v malebné přírodě

beskydských chotárů, působí milým a uklidňujícím dojmem. Stejně jako okolní studánky, říčky a lesní vodopády. Oficiální název zní Karlovské jezero, ale turisté si oblíbili název Dračí jezero. Pro místní je to prostě Jezero a osada s několika domky Jezerné.

Vznik jezera je opředen mýty a legendami

Traduje se, že v chudé chalupě na stráni žila mladá vdova. Jejího muže - dřevorubce - zabil kmen stromu, a tak zůstala s maličkým synem bez obživy. Když už několik dní neměli co k jídlu, pustila se ze zoufalství do pláče. Plakala tak dlouho, až její slzy vytvořily jezero.

Další pověst hovoří o čertovi, který vyhloubil strouhu, aby odvedl vodu na svůj mlýn pod Radhoštěm. Pozval si na pomoc partu z pekelné říše. Když čerti přemísťovali balvany, zanechali na nich otisky drápů a škrábance od řetězů. Stačí se projít lesním „balvanovým mořem“ na jihozápadním svahu od jezera a vidět ty stopy na vlastní oči. Karlovské jezero ovšem vzniklo kolem 16. století v důsledku mohutného sesuvu kamenitého svahu a přehrazení potoka závalovými kameny. První osadníci území se "balvanového moře" obávali. Slýchali tam podivné hlasy, ďábelský smích, vídali kameny v pohybu nahoru do svahu a vyprávělo se mezi nimi i o nočním tanci balvanů. Vznik jezera proto přisoudili pekelným silám. Nejznámější příběh z Karlovicka vypráví o pyšné nevěstě. Dlouho si vybírala mezi místními ogary, než si o ni řekl ten skutečně nejšvarnější. Dcerka brzy poznala, že je to čert, litovala své pýchy a přemýšlela, jak se zachránit. Prohlásila, že si ho vezme, pokud za jedinou noc do kohoutího zakokrhání přehradí potok za vesnicí. Čert souhlasil a dívka poprosila mladého gazdu ze sousedství, aby na noc schoval kohouta pod necky. Nelenil ani čert a přivolal ke spolupráci ostatní pekelníky. Jedni začali s přemísťováním balvanů a kamenů, druzí se přestrojili za obchodníky a skupovali kohouty po všech chalupách. Samozřejmě jim hned zakroutili krkem, aby ráno ani jeden nezakokrhal. Kolem půlnoci už půlka hráze stála, když gazda rozsvítil lucernu, nadzvedl necky a kohouta pustil na svobodu. Jakmile se ozvalo mocné kokrhání, čerti s nadávkami odhodili kameny a s nepořízenou se stáhli do pekla. Rozházené kameny v lese za jezerem zůstaly dodnes.

Za dračí název může spisovatel

Na dračím jméně a pověstech o dracích má zásluhu český spisovatel Karel Jaromír Erben. Když v 19. století navštívil oblast Velkých Karlovic, jezero mu učarovalo takovým způsobem, že jej umístil do knihy Národní pohádky. Pohádkový příběh vypráví o chudobném chalupníkovi, který se po ránu vydal sekat trávu. Zjevil se mu černokněžník a nabídl mu nesmírné bohatství za to, že mu pomůže se dvěma draky z místního jezera. Chalupník se draků bál, ale peníze potřeboval, a tak souhlasil. Došli k jezeru a černokněžník kouzelným zaříkáváním vylákal draky z vody. Nasadil jim lýkové ohlávky, s chalupníkem nasedli na jejich hřbety a vznesli se do výšky. Dlouho letěli nad krajinou, lesy, poli a městy, až se ocitli nad pouští. Uprostřed pouště se rozkládalo velké město. Tam se snesli a dosedli na náměstí. Černokněžník oba draky usmrtil, rozporcoval a dračí maso draze prodal pouštním obchodníkům. Velkou část peněz předal chalupníkovi. Pak mu přivolal černého kozla, který ho odvezl zpět na jeho louku domů. Snášel se již soumrak, chalupník dosekal trávu a vracel se do své chalupy. Přivítala ho překvapená a uplakaná žena. Jak se ukázalo, nebyl doma celý rok.

Podivné anomálie

Jezero u Velkých Karlovic ale není jen obyčejným místem zasazeným v překrásné přírodě. Ačkoli si tu čerti nepohazují balvany ani se ve vodě nelíhnou draci, nachází se tato část Beskyd v zóně tektonického zlomu z období holocénu. Místy se tu proto vyskytují magnetické anomálie. Mnoho lidí u jezera cítí zvláštní napětí, euforii nebo naopak úzkost. Lidem se tu také zastavují hodinky, motory, vypínají mobily a nefunguje jim elektronika. Střelka kompasu kmitá sem a tam, jakoby se zbláznila. Není divu, že si první osadníci v údolí své zážitky vysvětlovali jako kouzla a nadpřirozené jevy. A prastaré příběhy, vyprávěné po generace, tu ožívají dodnes. Stačí posedět v jedné z chalup přeměněné ve stylový hostinec nad talířem valašské kyselice, klobásy nebo výtečného frgálu, a zaposlouchat se do vyprávění horalů.

Jana Zapletalová a Jana Burianová

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2821617
DnesDnes445
VčeraVčera691
Tento týdenTento týden445
Tento měsícTento měsíc3935

Partnerské weby

apartman banner

Zdraviapuvab