První vánoční stromeček roku 1812 v Praze a asi i v tehdejším Česku vůbec postavil a ozdobil režisér pražského Stavovského divadla pan Leibich z Bavorska. Ozdobený stromeček s lojovými svíčkami se stal běžným jevem až někdy od poloviny 19. století. Jako ozdoby

sloužily ovoce, ořechy a voskové, dřevěné, papírové nebo kovové ozdoby, karamelky, perník, čokoláda nebo marcipán, ale i sněhové pečivo. Na přelomu 20. století se už používaly ozdoby ze skla a skleněného vlákna.

Pochoutky štědrovečerní tabule

Dlouho byly zřejmě nejoblíbenějšími cukrovinkami karamelky. Na štědrovečerním stole se pak od druhé poloviny 19. století objevovaly na stole šlechty a bohatých měšťanů běžné druhy vánočního cukroví. Součástí Vánoc se staly jablkový závin a vánočka – symboly božího děťátka v povijanu. Řepného cukru bylo málo a třtinový se musel nákladně dovážet. V běžných domácnostech bylo ovoce slazené levnějším medem. Pochoutky bývaly ve tvaru hraček. Mezi jedlé ozdoby patřily pletené vrkoče věncového tvaru z kynutého těsta, do nichž byly napíchány křížaly na špejlích. Nesly symboliku Slunce a jeho paprsků jako věčného života. Ve městech si lidé o Vánocích pochutnávali na medovém vánočním cukroví, na venkově bylo možné si pochutnat na škvarkovém cukroví. Nejedlými ozdobami bylo Vizovické pečivo. Mezi oblíbená vánoční jídla patřily lívance, kuba a švestkové knedlíky. Zmiňováno je i podávání čočky nebo hrachu, což bylo dáno od středověku obvyklou pověrou, že pojídání čočky o Vánocích má vliv na bohatství. Každé zrnko hrachu nebo čočky symbolizovalo peníz. A čím víc čočky a hrachu, tím víc peněz bylo. „Muzika“ ze sušeného ovoce se podávala jako zákusek. Na konci 17. století ovládl vánoční tabuli v české kotlině kapr coby symbol Ježíše Krista. V českých zemích se uchytil způsob přípravy, který se sem dostal z dob Rakouska-Uherska a jenž známe dodnes.

Slavnostní výzdoba domácností

Dům musel být uklizený a slavnostně vyzdobený. Na ozdobu bylo používáno hlavně chvojí, které doplňovaly klasy a makovice, slaměné ozdoby, sušené ovoce, ořechy, bukvice, sušené houby, perníky. Velmi důležité bylo jmelí, hojně se věšelo u stropních svítidel. Polibek pod jmelím na Štědrý večer měl zajistit lásku a zdraví a ochránit obydlí před nečistými silami pekla. Velmi se také rozšířila (především na venkově) výroba domácích betlémů a jesliček.

Jiřina Dítětová