Tak například staří Egypťané dopravili mrtvolu svého příbuzného do dílny balzamovačů, kde se dohodli, zda mají provést mumifikaci první, druhé nebo třetí třídy. Záleželo na jejich majetkových možnostech.
Vlastní mumifikování začínalo vytažením mozku pomocí zahnuté železné tyčinky, vstrčené do dutiny lebeční nosem. Zbytek se pak rozpustil vstříknutými esencemi a vypláchl. Tímto způsobem odstraňování mozku se zabránilo většímu poškození hlavy, hlavně rozříznutím lebky.
Staří Egypťané považovali mozek za postradatelnou věc, poněvadž považovali za sídlo vědomí, myšlení, cítění a vůle srdce – Řekové pak bránici.
Následovalo vyjmutí vnitřností otvorem, naříznutým na levé spodní straně těla. Prázdná dutina břišní se vymyla palmovým vínem a tříslovitými látkami, dále vonnými esencemi, jako myrtou, skořicí a napustila cedrovým olejem, což obojí mělo za účel desinfekci těla a zabránění hnilobnému rozkladu. Když se pak opět dutina břišní uzavřela, bylo tělo podrobeno sedmdesátidenní natronové proceduře, a to buď ponořením do roztoku nebo potíráním. Tím byly dokonale konzervovány všechny části těla, i s pokožkou a vlasy. Byl zde tedy uměle vyvolán stejný proces, který se dál ve starých dobách na lidech, pohřbených přirozeným způsobem ve slané půdě.
Po uplynutí sedmdesáti dnů bylo vyluhované tělo umyto a ovinuto plátěnými pásy. Nejprve byl pečlivě ovinut každý úd, a to každý prst, potom ruka a rámě, dále prsty u nohou, chodidla a nohy, potom hrudník, prsa, hlava. Nakonec bylo celé tělo zabaleno do mnoha vrstev širokých pásů plátna, až dostalo typický, vřetenovitý tvar mumie. Často se vkládaly mezi nohy svinuté papyrosy, popsané pohřebními řečmi, kdežto mezi jednotlivé vrstvy plátna a často i na hotovou mumii se vkládaly nebo přišívaly různé amulety. Zabalena, nejčastěji do rudě zbarvené přikrývky, byla mumie vložena do umělecky vypracovaného a krásně malovaného sarkofágu ze dřeva, který se pak vkládal často ještě do druhé i třetí rakve. Každý sarkofág byl ozdoben hieroglyfy, postavami bohů, ornamenty a často bohatě vyložen tepaným zlatem. Třetí rakev, v niž bylo uloženo tělo Tutanchamonovo, je dokonce z čistého leštěného zlata, o síle 3 až 3,5 milimetrů.
Pohřby druhé a třetí třídy byly podstatně jednodušší a levnější.
Jak již bylo řečeno, mozek nebyl považován za nezbytnou potřebu života. Zatímco jiné vnitřnosti se vyjímaly z mrtvého těla, zůstávalo srdce na svém místě. Ostatní vnitřnosti, vyňaté z dutiny hrudní a břišní, jako plíce, játra, žaludek byly konzervovány samostatně a uloženy do čtyř džbánů. Často je ukládali do dřevěného pouzdra a přikládali k druhým. Žaludek a plíce, o nichž soudili, že jsou ve spojení se srdcem, byly považovány za hlavní orgány k přijímání potravy a vzduchu a za nezbytnou součást dalšího života zemřelého na onom světě. Byly proto uloženy spolu s ostatními orgány ve čtyřech džbánech pod zvláštní ochranou čtyř posmrtných bohů - bytostí s hlavou lidskou, šakalí, opičí a ibise.
V hrobě Tutanchamonově nebyly vnitřnosti uloženy v obvyklých džbánech, nýbrž ve čtyřech malých rakvích.
(ryp)

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2470356
DnesDnes191
VčeraVčera580
Tento týdenTento týden771
Tento měsícTento měsíc1986

Partnerské weby

apartman banner