Vracel jsem se domů v dobré pohodě na duchu i na těle. Odkud, s tím není důvod se tajit, stejně to kdekdo ví. V předsíni mě přivítal kocour Pitrýsek a současně vyčetl, že jsem ho nechal o samotě. Rozsvítil jsem v kuchyni a

zůstal takzvaně štajf.

Od balkonových dveří pochodovala armáda mravenců. Už se rozlézali po podlaze. Byli to ti mrňaví brabenečkové, nevím proč se jim říká faraoni, žádné pyramidy nestavějí. Začal jsem po nich šlapat. Nic lepšího mě nenapadlo. Oni se pustili do zběsilého rejdění a zalézali pod nábytek.

Invaze zpod balkonových dveří kolem půlnoci ustala. Ušlapal jsem jich stovky. Spousta se mi nalepila na přezůvky, někteří byli živí, a tak jsem si je přenesl na kobereček v ložnici, kde jsem na ně uspořádal hon.

V noci jsem vstával a kontroloval, zda jsem je opravdu zlikvidoval všechny. Ráno jich byla ovšem plná kuchyňská linka. Jakmile jsem je začal zamačkávat, zalézali do škvír mezi nábytkem.

Slyšel jsem, jak vedle vrzly dveře, tak jsem vyhlédl do chodby.

„Prosím vás, také se k vám nastěhovali ti brabenci?“

„Jaký brabenci?!“ Můj soused, dvoumetrový stavař, na mě pohlédl zvysoka a přísně. „Co jste pil už po ránu?“

„Pojďte se podívat.“

„Nejsem blázen a musím do práce...“
Můj kocour Pitrýsek je vynikající lovec. Běda mouše, která vnikne do bytu. Sleduje ji tak dlouho, až se mu dostane na doskok. Třepne ji předními tlapkami a je po ní. Mravencům se však vyhýbal. Nebyli to ti, co kyselinou pupenec leptaj, jak se zpívá, ale trochu kyseliny v zadečku měli a on ji na tlapkách cítil.

Zavolal jsem přítelkyni a vylíčil jí, co mě potkalo.

„To je jednoduchý, na mravence je sprej...“ Zarazila se. „No jo, jenže ty ho použít nemůžeš, je v tom jed a ty máš kocoura...“

Přivezla balíček kvasnic, to prý faraony odpuzuje. Droždí jsme rozsypali na balkon. Nebylo to snadné, dveře se dají otevřít tak na šířku dlaně, mám před nimi tři rostliny, z nich jedna se už vytáhla z květináče do dvou metrů, druhá na polovinu. Třetí je „rozumná“. Přes ni jsme se dívali, jak se ta čerň z balkonu vyhýbá drobkům kvasnic a proudí dovnitř a podél zdi do obou stran kuchyně.

Má milá opomněla upozornit na důkazy toho, jak jsem nepořádnej. Nazítří přinesla láhev od minerálky a v ní vodu svařenou se skořicí. Pocákali jsme balkon a nalili do spáry pod dveře. Faraoni se odstěhovali. Ty, co zůstali uvnitř, jsem sice ještě týden likvidoval, vždycky totiž ještě nějaký odněkud vylezl, ale zvítězili jsme.

„Počkej,“ pronesl jsem v duchu hrozbu na adresu souseda, „až nalezou brabenci k tobě, nechám je, aby ti sežrali všechen cukr.“

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2376845
DnesDnes572
VčeraVčera1027
Tento týdenTento týden6095
Tento měsícTento měsíc4274

Partnerské weby

apartman banner