Středověk velmi oživil staré pověry a démonologii, duševní nemoci byly považovány za dílo zla, posedlost. Léčba duševních chorob byla krutá a ponechána na duchovních, kteří vymítali zlé duchy pomocí různých technik způsobujících fyzickou bolest (třeba bičováním). V průběhu

staletí obřady exorcismu obsahovaly modlitby, vykuřování, používání svěcené vody, čemeřice (Helleborus). Ale obřady exorcismu přilákaly i skeptiky. Mnozí vědci se domnívají, že takzvaný démonický majetek je forma duševní choroby, jako je hysterie, mánie, Touretteův syndrom (vrozené neuropsychiatrické onemocnění), určitý druh schizofrenie nebo poruchy osobnosti. Skeptici tvrdí, že iluze o účincích  exorcismu na lidi, u kterých se projevuje napadení démony, je jen silou sugesce nebo placebo efektu.   

Mezinárodní sdružení exorcistů

Pokud jde o zlo, podle současného církevního katechismu, který shrnuje oficiální učení, je zlo chápáno jako osoba, tedy jako Satan, ovšem bez rohů, kopyt a sirného smradu, ale jako beztělá bytost. Jeho činnost způsobuje velmi vážné škody duševní a nepřímo i fyzické každému člověka a každé společnosti.

Římská metoda byla upravena roku 1999 nově zformulovaným rituálem „Velkého exorcismu“ a  italští biskupové dodnes ustanovují kněze exorcisty. Za papeže Jana Pavla II., který se osobně přátelil s prominentním exorcistou Corradem Balduccim, bylo jen v Itálii na 200 kněží ustanoveno exorcisty. Jedním z nich je známý páter Gabriale Amorth. V devadesátých letech založil Mezinárodní sdružení exorcistů, které v roce 2004 sezval na konferenci v Mexiku. Přijelo 500 účastníků. Národní setkání 180 italských exorcistů se konalo roku 2005 v Collevalenze u Perugie. Na generální audienci 14. září 2005 tehdejší papež Benedikt XVI. exorcisty výslovně povzbuzoval, aby „pokračovali ve své důležité práci ve službách církve, podporováni bdělou pozorností svých biskupů“.

Sami exorcisté spatřují rostoucí poptávku po jejich službách v rozšíření okultismu  a nespoutané sexualitě.

Rozloučení s ďáblem v Německu

Ve střední Evropě, a hlavně v Německu, se teologové na rozdíl třeba od Italů s ďáblem rozloučili. Roku 1978 vydal již zesnulý profesor v Tübingen Herbert Haag knihu Rozloučení s ďáblem. Je docela možné, že tohoto německého teologa a kritika církve podnítil k napsání knihy skandál kolem exorcismu v roce 1976. O co šlo?

Dva exorcisté vymítali ďábla z  psychicky nemocné studentky Anneliese Michel na žádost jejích rodičů. Michel zemřela po  67 „sezeních“ na vyčerpání. Nějak se pozapomnělo, že by měla být uměle vyživována... Kniha  profesora Haaga vyšla přesně v době, kdy zemský soud v Aschaffenburgu vynesl rozsudek nad oběma exorcisty a rodiči Anneliese Michel.Za zabití a nedbalost byli odsouzeni k podmíněným trestům.

V květnu 2005 se několik diecézí, například Berlín, Mnichov a Würzburg, od praktikování exorcismu distancovalo, což způsobilo menší pozdvižení v německých médiích.

V téže době tehdejší světící biskup v Churu, jezuita  Peter Henrici, oznámil mírný vzestup poptávky po esxorcismu ve Švýcarsku. Vždy se ho prý dožadovali výhradně italští katolíci. Spisovatel Michael Hebeis k tomu řekl:„Nu, teď je všechno jasné - Satan je něco pro obyvatele zaostalého jihu, to racionálně orienovaní německy mluvící katolíci si vystačí s osvícenou verzí příběhu Zla.“

Karel Kýr

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2503720
DnesDnes519
VčeraVčera706
Tento týdenTento týden1972
Tento měsícTento měsíc15066

Partnerské weby

apartman banner