Strach z nemrtvých je starý jako lidstvo samo. Zdá se, že legendy a víra v upíry a zombie mají svůj základ už v hlubokém pravěku. Stopy po nich se objevují i ve vůbec největší svatyni neolitu v celé Evropě poblíž Lidic. Už neandrtálci pohřbívali své mrtvé do země, dodnes však

nevíme proč. Mrtvým se sice na jednu stranu vkládali do hrobu obětiny, jídlo, šperky, cenné nástroje (možná aby neškodili živým nebo ve víře, že je budou ještě po smrti potřebovat), zároveň je však svazovali do kozelců, lámali jim ruce a nohy, usekávali hlavy, probodávali je kůly nebo mamutími kly… Jako by z nich měli strach a obávali se, aby se nemrtví nevrátili zpět mezi živé a neškodili jim. Proč se jich ale báli? Měli důvod? Vždyť si stejně tak dobře mohli myslet, že je mrtví rádi uvidí?

Zdá se, že nějaké probuzení a posmrtné běsnění museli naši prapředci zažít na vlastní kůži. Je o tom alespoň přesvědčena trojice známých záhadologů Aleš Česal, Otomar Dvořák a Vladimír Mátl. Podle nich musely být takové zážitky buďto tak časté nebo tak strašné, že se tato opatření uchovala prakticky až do našich časů. Naši předci se ale nebáli ani tak mrtvého, jako měli spíše strach o něj, aby se zlí démoni nezmocnili jeho těla a nechtěli skrze něj škodit živým.

Zaklínadla proti démonům

Podle prastarých legend, známých už u starých Řeků, Římanů a Keltů, se každý zemřelý  musí po tři dny a noci střežit, aby se jeho bezbranného těla nezmocnili zlí démoni. Proto se nad jeho tělem mají po celou dobu pronášet zaklínadla a čáry, a stejně tak je důležité, aby poblíž těla hořel stále oheň. Do úst mrtvého se také dával česnek, uschlý černobýl nebo, pokud se jednalo o bohatého člověka, také kus měsíčního kovu - stříbra.

Otázka zní - proč to všechno naši předci dělali? Proč zrovna tři dny obřadů kolem mrtvoly? Podle parapsychologa Břetislava Kafky a jeho týmu senzibilů z nebožtíka po tři dny od okamžiku posledního vydechnutí sálá jakési „světlo“. Za nejnebezpečnější období se pak považovala doba, než se z mrtvoly stala kostra. Pak už její nebezpečnost klesla, a teprve s příchodem křesťanství, respektive středověku, se opět vrátil děs z koster.

Pravěcí lovci naproti tomu běžně používali kosti a lebky jako ozdobu svého těla, symbol své moci a úřadu nebo jako ochranné amulety. Třeba Keltové si nejvíce považovali useknutých hlav svých nepřátel. Věřili, podobně jako ještě ve 30. letech 20. století Dajakové na Borneu, že z nich na ně přechází síla původních majitelů. Naopak své hlavy si chránili proti útokům démonů a nelidí různými přilbami, čepicemi, náhrdelníky s ostny.

Oheň ochraňoval zesnulé

Zhruba od roku 2500 před Kristem, tedy už v dobách prvních zemědělců, se na našem území začaly stavět první menhiry. Centrum této megalitické oblasti (dodnes se zde zachovaly zhruba tři desítky menhirů, plus Kounovské řady a kamenné řady u Klůčku a pod Špičákem) bylo v kruhu spojujícím dnešní města Žatec, Louny, Slaný, Kladno a Rakovník. Jedná se o oblast se silnými tektonickými zlomy a z toho vyplývajícími magnetickými anomáliemi.  Právě v té době vypukl mezi zemědělci a původním obyvatelstvem, lovci a sběrači, kteří byli vytlačeni do nekonečných lesů, skutečný boj o mrtvé. Zemědělci své mrtvé začali spalovat a ukládat je do keramických nádob poskládaných do rozsáhlých popelnicových polí (odtud název historické epochy lid popelnicových polí), jejich šamani chtěli magickým ohněm zabránit vtělování duší mrtvých zpět na živé lidi. Po čase však z neznámého důvodu přešli zpátky k pohřbívání těl.

Jeden rozdíl tu však byl. Aby se zabránilo přístupu démonů k duším zemřelých, pohřbívala se těla pod velké hliněné mohyly a na jejich vrcholu  ještě po dobu 30 dnů nepřetržitě hořel oheň. Totéž se dělo v kritické dny, o letním a zimním slunovratu, kdy byla moc nelidí největší. O tomto pradávném zvyku se dodnes zachovaly záznamy ve starých církevních zákazech.

Zvyk zapalovat ohně se také dochoval v českých folklórních zvycích - v nebezpečných dobách se zapalovaly na kopcích a hlavně při slunovratech nebo na dnešní Čarodějnice (svátku beltain). Ohně hořely také na křižovatkách cest, uzlových bodech energetických čar.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2470908
DnesDnes120
VčeraVčera623
Tento týdenTento týden1323
Tento měsícTento měsíc2538

Partnerské weby

apartman banner