Tanec života.

Každý den někdo bojuje, každý den někdo pláče. Každý den nás trápí nepokoj, strach a zlost. Každý den tolik slz pluje světem, bůh ví, kde. Dělejme něco s tím, jinak potopí nás i naše sny déšť slaných slz. To je jedno, jakého jsme původu či barvy pleti, protože je jedno nebe na Zemi i jedno Slunce nad námi, my jako děti po lásce toužíme, která nezná hranice. Jedno je nebe pro všechny a naše srdce prahnou po lásce. Bez bojů, nenávisti je možno žít na tomto světě. Bez bojů a bez slz je možno si představit tento svět, aby pokoj zaclonil strach, nenávist a zlost. Rozfouká vítr naše slzy, nechť zmizí naše trápení dřív, než jaro změní svět. Pamatujme, že svět náš pořád existuje, pokud láska je v nás. Tak milujme ze všech sil - sebe i všechny ostatní, protože jen láska zvítězí nad vším a nemá na ni ani čas. A když je nejhůř, nezapomeňme, že život různé písně zpívá a melodie hraje.
Když v srdci máš žal a v očích slzy, zapamatuj si tato slova: Tančím živote s tebou, tančím tolik let, nejednou se mi v hlavě zatočilo. Různě s tebou se mi tančilo, někdy smích a někdy pláč, i nejednou už tak bylo, že ani ty a ani já neměli jsme v tanci stejný krok. Tanči se mnou, můj živote, hudba ještě hraje, dokud světlo svítí, dokud mám v srdcí žár. Tanči se mnou, můj živote, až do bílého dne, zpaměti těch pár not znám. Nenechávej mě samou, protože bez tebe není mě, nemáme se spolu až tak zle. Nejednou jsem se už ztratila, pak jsem se nalezla v řece svých vlastních slov, ale naštěstí tak se vždy stalo, že ty i já nalezli jsme se. Tanči se mnou, můj živote, hudba ještě hraje, dokud světlo svítí a v srdcí života žár, tanči se mnou, můj živote, až do bílého dne, zpaměti znám těch pár not, a tak, živote, tanči se mnou dál, zpívám s tebou, můj živote, duet již tolik let. Několikrát šachy jsme spolu hráli, někdy šach a někdy mat, dobře s tebou se zpívalo a hrálo. Tanči se mnou, můj živote, hudba ještě hraje, dokud světlo svítí a v srdcí lásky k životu žár... .
Dagmar N., Oldřichovice


Světelné sloupy

Rád bych se s vámi podělil o zážitek se světelnými sloupy z nebes. Byl jsem tehdy s dnes již bývalou přítelkyní v lese u Jirkova v severních Čechách. Stanovali jsme u jakéhosi paloučku.
Měli jsme rozdělaný oheň, byla už noc, mohlo být tak kolem jedné hodiny ranní. Stáli jsme u ohně a pak se objevily světelné pruhy, padaly z temného nebe. Byly různě rozmístěné a neměly geometrické tvary. Jejich průměr se pohyboval zhruba kolem 1,5 metru. Zvuk jsme neslyšeli žádný. Světla jasně zářila a pohybovala se pomalu ve směru k nám. Měl jsem chuť vejít do jednoho z těch světelných kuželů, představoval jsem si, že mě to světlo někam přenese - jako ve filmu. Nevěřícně jsem se ptal přítelkyně, jestli to vidí také. Potvrdila mi, že nemám halucinace a světla po nějaké době zase zmizela. Setkal se s něčím podobným někdo z vás?
Čtenář Honza


Sen o minulosti?

Zdál se mi sen. Stojím na kopci v zasněžené krajině. Jdu po polní cestě vyšlapané sněhem. Dole vidím vesnici a postupně se po úzké cestičce dostávám k malému, ale zděnému domku, k jeho brance. Zprava u branky končí hrana domu. Zleva je kousek oplocení a dva stromy. U stromů je vše, co je třeba k sušení sena. Já pokračuji v chůzi dál kolem stěny domku a zatáčím doprava. Teprve teď vidím, že je dům postaven do tvaru písmene U. Naproti jsou dveře, k nim směřuji. Zleva vidím několik chlévů. Vcházím do dveří a první, co ucítím, je vůně sena. Pod nohama není žádná podlaha, stojím na udusané hlíně. Kdybych šla doleva, ocitnu se nejspíš ve stodole. Já ale pokračuji dál na pravou stranu. Je tu poměrně tma. Vstupuji do světnice, kde vidím okno, pod ním stojí stůl. Okolo stolu jsou místo židlí lavice. Na jedné straně sedí dědeček a na druhé babička. Usedám mezi ně. Začíná beseda, cítím se tam dobře, nechce se mi odejít, ale musím zpátky. Opět stojím na zasněžené polní cestě, ta končí u lesa. Tady potkávám muže a ženu, představí se mi jako sousedé babičky a dědy. Když se otočím k domku, vidím, že jsou tam opravdu dva, sobě navzájem podobné. Okolo je pak už jen pole. Sen končí. Na snu by nebylo nic zvláštního, kdybych nenavštívila rodiče a nevyprávěla jim, co jsem všechno ve snu viděla. V těch končinách jsem nikdy nebyla. Po chvíli mi můj otec řekl, že to, co jsem viděla, mohl být dům jeho prarodičů. Prý přesně tak vypadal, ale už dávno nestojí. Jako malý tam chodíval. Při hovoru jsme se shodli i na detailech, přestože mi o domku prarodičů nikdy nevyprávěl. Nic podobného se mi ještě nikdy nestalo. Ke mně by to byla čtvrtá generace dědy a babičky. Říkává se, že sny předpovídají budoucnost. Ale já viděla pravý opak, minulost.
A. V., Český Těšín

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2501471
DnesDnes440
VčeraVčera680
Tento týdenTento týden4161
Tento měsícTento měsíc12817

Partnerské weby

apartman banner