Radnická bába
Po přečtení dopisu pana J. M. z Rokycan mi okamžitě vytanul na mysli příběh, který mi vyprávěla osmdesátiletá teta Klára z Plzně: „Bylo mi tenkrát 25 let a byla jsem vážně nemocná. Trpěla jsem bolestmi kloubů, silnou artrózou. To byly následky mého pobytu v Německu, kam jsem byla jako mladá dívka nasazena na nucené práce. Po válce bylo takových nemocných a zmrzačených lidí více. Od přátel jsem se dozvěděla o paní, která měla léčitelské nadání. Nejdřív jsem tomu nevěřila, ale setkala jsem se s lidmi, kterým pomohla, tak jsem ji také navštívila. Paní bydlela v malém domku ve vesnici nedaleko Plzně. První návštěva mě překvapila. Lidé postávali nejen v čekárně, ale i na schodišti a fronta byla i před domem. Po několika hodinách čekání na mě došla řada. V ordinaci na stěnách visely zarámované diplomy, uznání i děkovné dopisy pacientů. V koutě stála metrová porcelánová socha Panny Marie. Okolo ní visely svaté obrázky a hořely svíce. Léčitelka byla asi padesátiletá, robustní žena. Její mužská postava ve mně vzbuzovala trochu nedůvěru. Když mě ale přátelským a laskavým hlasem vyzvala, abych jí vyprávěla o svých potížích, ztratila jsem zábrany a rozpovídala se. Poté mne celou prohlédla, musela jsem položit pravou ruku na papír a ona ji tužkou obkreslila. Pak napsala seznam bylin, které si mám obstarat. Seděla jsem a rozhlížela se po místnosti. Všimla si mého zkoumavého pohledu, který se zastavil u sošky Marie. Sama začala vyprávět, že si ji přivezla z Itálie. Dostala ji darem jako výraz úcty od bohatého šlechtice, když vyléčila jeho malé dítě. Od té doby se k ní modlí a ona jí dává sílu a inspiraci pro její práci. Navštěvovala jsem potom tuto ženu pravidelně každý měsíc. Jezdila jsem za ní pro radu i pro bylinky. Pokaždé byl její dům plný lidí, s nadějí za ní přijížděli i ze vzdálených vesnic. A ona jim skutečně pomáhala. Vzpomínám si na den, kdy ji přijel navštívit mladík s francouzskými holemi. Bez nich neudělal ani krok, měl obrnu a lékaři nedávali šanci na vyléčení. Pamatuji si, jak se belhal do ordinace. Ona mu přikázala, aby se předklonil. Potom mu svými velkými mužskými tlapami přimáčkla obě kyčle a chtěla, aby se narovnal. Kluk sice řval bolestí, ale pak se opravdu narovnal a po svých odešel z ordinace. Podobných případů jsem na vlastní oči viděla několik. Přesto se našel „nevěřící Tomáš“, který chtěl léčitelku vyzkoušet. Přinesl do ordinace lahvičku s močí. Místo své vlastní ale přinesl kozí. Čekal, jestli se léčitelka chytí, ta ale test prokoukla a to bylo křiku! Od té doby si už nikdo nic podobného netroufl udělat. Na konzultace k ní chodili i učení páni doktoři. Nikdy se nestalo, že by někoho odmítla. Vždy dokázala, i když někdy zvláštním způsobem, poradit a pomoci. Sama nikdy nemocná nebyla a odpočívat ji také nikdo z jejích pacientů nikdy neviděl. Pracovala neúnavně a dlouho do noci. Zemřela v devadesáti letech. Její pacienti byli její rodina, jim obětovala svůj život, kariéru lékařky i své mateřství. Po její smrti záhadně zmizela i soška Panny Marie.“
Daniela B., Sokolov

Napoleon na Třinecku.
Ženeme se za úspěchy a myslíme si, že kraj, v němž žijeme, je nudný a bez významných událostí. Když se ale důkladně rozhlédneme kolem sebe a zamyslíme se nad stářím některých budov, můžeme vnímat zajímavou historii a dějiny, které nebyly zaznamenané kronikáři, ale zůstaly vepsány v mysli pamětníků. Ti, než zemřeli, předávali staré příběhy jako dědictví svým potomkům spolu s úctou k rodnému kraji. Příběhy ale pomalu zanikají, už málokoho zajímá, co se kde stalo před 300 lety. Ohlédněme se v čase zpět do dob napoleonských válek v Evropě. Napoleon, císař a generál, dobýval Evropu kousek po kousku, došel i na území Zemí Koruny české. Jeho cesta vedla i přes knížectví Těšínské. Legenda praví: Za letního dne po silnici od frýdeckého panství z Něborovského kopce bylo vidět zástup vojáků ve zdobených uniformách. Jejich bajonety se leskly ve slunci, až zrak přecházel, v čele vojenské formace pyšně jel na koni samotný Bonaparte. Vojsko Napoleona dorazilo k potoku Tyrka v údolí pod kopcem Něborovským a generál rozhodl, že se utáboří. Sám s veliteli navštívil nedaleký hostinec, který byl založený roku 1797. Krčmář z dálky viděl přicházet vojáky v cizích uniformách. Slyšel už od formanů zvěsti o blížících se napoleonských jednotkách. Byl to muž činu, věděl, co se sluší a patří. Rozkázal děvečkám zabít tři husy a čeledínům kázal zajet do Třince, aby mu sedláci dodali čerstvé vepřové maso, další vyslal do Oldřichovic za fojtem, aby mu poslal sudy nejlepšího piva ze svých zásob. Kuchařky v kuchyni loupaly brambory a další je strouhaly. V kuchyni pak bylo rušno - pekly se husy, vepřová pečeně na kmínu, smažily se škvarky, pekly placky a bramboráčky na vepřovém sádle. Napoleon popíjel oldřichovické pivo a nemohl si ho vynachválit. Hostinský svolal nejkrásnější děvčata z okolí, aby s úsměvem vojevůdce obsluhovala, muzikanti hráli těšínské písně. Napoleon se dobře bavil, zatímco jeho muži odpočívali u potoka. Když se to hostinský dozvěděl, kázal kuchařkám nadělat další bramborové placky se škvarky a děvčata to armádě donesla. Napoleonovi cizí kuchyně zachutnala, byť šlo o obyčejná místní jídla. I vojáci u potoka popíjeli pivo, neboť jak se fojtové v Oldřichovicich a v Třinci dozvěděli, kdo že táboří nad Tyrkou, poslali hostinskému po deseti sudech piva. Vojáci si pochvalovali jídlo i dívky slovanské krve a dokonce se v ten den zrodily lásky, které nezůstaly jen u pohledů. Bonaparte za pohoštění a péči odměnil krčmáře těžkým měšcem zlaťáků. Protože ho okouzlily i slovanské půvaby a krása děvčat, i je štědře odměnil. Byl to velký den pro Oldřichovice i Třinec, a tak obyvatelé a zvláště hostinský se rozhodli na památku toho obyčejnou krčmu pojmenovat Napoleon.“ Tak proto dodnes na hlavním tahu z Frýdku do Jablunkova najdete restauraci Napoleon.
Dája z Třinecka

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2501498
DnesDnes467
VčeraVčera680
Tento týdenTento týden4188
Tento měsícTento měsíc12844

Partnerské weby

apartman banner