Zelená planeta

Jsem spisovatelka, tak zvaně šuplíková. Baví mě psát, vymýšlet zápletky. Dokonce se při tom i vzdělávám. Když píši třeba o Africe, zavalím se literaturou faktu o tomto kontinentu, nechci vytvářet bláboly. Když píši o raketoplánu, snažím se nějak kulturně obejít technické detaily. Některé mé povídky jsou o vesmíru, o naší planetě, o lidech, ale i o mimoz emšťanech. Hlavní je - tedy u mě - ukázat dobro, které je v lidech a snad i v těch odjinud.Před osmadvaceti lety jsem napsala povídku či menší román s názvem Zelená planeta. Polovina se odehrávala ve vesmíru a druhá v Nevadě na Zemi. Nejdřív byli pozemšťané na planetě, kde je i písek zelený, a pak byl zelený opičí muž - dítě hostem pozemšťanů. Psala jsem to několik týdnů a na své dílo jsem byla náležitě hrdá. Jenže jsem příběh půjčila kamarádovi a ten se nečekaně odstěhoval i s mojí Zelenou planetou. Podruhé jsem to napsala před deseti lety, pořád jsem to nosila v hlavě, tak to nebyl problém. Změnila jsem jen pár detailů. Před 28 lety, když si hlavní hrdina potřeboval zavolat, tak běžel do budky na rohu. Teď mu stačilo sáhnout do kapsy a vylovit mobil. I o tuhle Zelenou planetu jsem ale přišla a za smutných okolností. Známý, o něhož jsem se starala, náhle v noci zemřel a já odešla pryč smutná a bez myšlenek. V zapečetěném bytě zůstala má druhá Zelená planeta, víc jsem ji neviděla. Potřetí jsem ji napsala před dvěma lety. Příběh jsem rozvedla a prohloubila. Už ji také nemám. Zdravotní stav mě na pár měsíců odsunul do léčebny. Jelikož jsem sama a nemám byt pod vlastním klíčem, kromě jiných věcí se ztratila i ta poslední Zelená planeta. Stojím před velkou otázkou - mám příběh napsat počtvrté? Nebyl by to problém, mám ho do detailu v hlavě. Ale…co když jsem tím románem otevřela nějaké zakázané dveře? Co když jsem - byť nechtěně a netušíc - popsala vesmírné tabu? A všeznající síla zařídila, aby třikrát zmizela myšlenka na obyvatele vzdálené galaxie, kteří by rádi byli přátelští, ale jejich přítomnost nás zabíjí. Co když požár Londýna v roce 1666 vznikl jen proto, že se k nám ze zvědavosti přiblížili? Co když…? Mám nechat Zelenou planetu v hlavě?
Čtenářka Marta U., Praha

 

 

Živé sny

Mívám občas snové vize, které se plní. Obvykle se s nimi okolí z obav lidského nepochopení a možného nařčení ze šíření poplašných zpráv nesvěřuji. Rozhodla jsem se však Spirit seznámit s jednou ze svých vizí o konci světa. Bylo to v roce 2005, kdy jsem po jisté události zatoužila vědět, co se stane v prosinci 2012. Tři nebo čtyři dny jsem neměla sny žádné, ale pak se to přihodilo. Měla jsem - nevím jak ho nazvat - alegorický či mytologický - rozhodně pozoruhodný živý sen. V něm ke mně přišel mladý muž a vyzval mě, abych ho následovala. Ptala jsem se proč?
„Chceš přece vědět, co se stane v roce 2012?“

Řekla jsem ano, vstala a ve světle fialové noční košili s dlouhými rukávy, zdobené tmavě fialovými růžemi následovala svého průvodce. Byl urostlý, kudrnatý, v koženém saku a kalhotách. Procházeli jsme parkem se stoletými stromy, byly vysoké tak, že nebylo vidět jejich koruny. Mezi stromy byla velká spousta lidí - jen tak tam postávali. Ptala jsem se, na co čekají. „Zeptejte se jich“, odpověděl můj průvodce. Přistoupila jsem k nejbližšímu člověku a na dotaz dostala odpověď, že čekají na svatbu. Bylo mi to divné, všichni byli v černých šatech. Cestou dál jsem viděla dva živě diskutující rytíře, rozkládali rukama, jeden měl u pasu meč, zbraň druhého ležela v trávě. Za nimi stál jeden z těch staletých stromů, byl široký tak, že přesahoval obě postavy i násobek velikosti obou rytířů. O kus dál jsem viděla u cesty sedět za stolem se zkříženýma nohama šest postav. Dvě v kruhu měly na hlavě kapuce, ale ani ostatním ze skupiny nebylo vidět do tváře. Za skupinkou rostlo asi pět mladých stromů se štíhlými světlezelenými korunami. Na okraji parku byla jakási bílá stěna a bylo vidět štít jednoposchoďového domu.

Zastavili jsme se u boční stěny domku. Domek nikde nekončil, ztrácel se v nedohlednu i s jeho červenou střechou. V prvním patře byla řada úzkých oken, v přízemí okna i dveře úplně chyběly. Před domem byla rozsáhlá rovina, vše bylo zahaleno šerem - jakoby inverzní oblačností. Zeptala jsem se:
„Jak dlouho budou ti svatebčané čekat na svatbu?“
Můj společník se divně uchechtl - „Svatebčané?“
Já na to: „Jak jim tedy mám říkat. Když čekají na svatbu?“
V tu chvíli se na konci roviny před domem objevil malý, bílý obláček, rychle rostl a přibližoval se. Posléze bylo vidět bílého koně, jak táhne dvoukolovou káru, na které stál mladý, hezký muž černých vlasů a v bílého obleku. V ruce držel bič, a i když koník uháněl ze všech sil, stále ho bičem popoháněl. Po levici muže seděla mladá, hezká, černovlasá žena, také oblečená v bílém. Jak kolem nás kára projela, vnímala jsem propletenou košatinu ve žlutozlaté lesklé barvě a v tu chvíli jsem se také probudila.

Co by se stalo, kdyby v té rychlosti vjel povoz mezi čekající lidi, si lze snadno domyslet. Když čtu nebo slyším dohady o konci světa v roce 2012, vrací se mi v myšlenkách tento zvláštní sen. Bílý kůň ve snu znamená zprávu, novinu zvěst, poselství, které přijde velmi rychle - jako blesk z čistého nebe. Podnětem pro to bude dovršení mnoho staletí dlouhé doby, kdy se Země dostane do rozsáhlé roviny - propojí se s vesmírnou oblastí. V tu dobu protne světelný paprsek vzdálenost jako žlutozlatá košatina dvoukoláku taženého bílým koněm a přinese pohromu? Černé šaty svatebčanů, bílé svatební šaty, mé fialové odění, to jsou barvy smrti. Jen pár stromků se světlezelenými korunami dává naději. V případě pohromy si můžeme představit silný laserový paprsek z dvou nebo tří sluncí, který znehybní nebe, ochromí živočichy, způsobí požár na povrchu naší planety. A co třeba atomové elektrárny a munice atomových zbraní? Jsem jako sud střelného prachu, stačí malá jiskřička a nemusí přijít ani z vesmíru. Životní káru je nutno táhnout dál, jak zpívá Jiří Korn. Jednou stejně musíme zemřít, tak proč se tím trápit už teď? Nepodléhejme panice a važme si toho, co je nám dáno.
Čtenářka L. z Chebu

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2505031
DnesDnes90
VčeraVčera573
Tento týdenTento týden3283
Tento měsícTento měsíc16377

Partnerské weby

apartman banner