Hádání z ruky
Odjížděla jsem z nádherné dovolené a kurzu lyžování. Celý týden svítilo sluníčko. Na ukončení byl večírek a bylo pěkně veselo, ráno jsme potom odjížděli domů. Ve vlaku v kupé seděli starší manželé, také se vraceli z dovolené. Starý muž mě požádal, abych mu ukázala ruku. Domnívala jsem se, že se chce podívat na prstýnek, ale on mou ruku o točil dlaní nahoru a prý že mi řekne, co v dlani vidí: „Do jednoho roku vás potká veliké neštěstí, budete dvakrát vdaná a budete mít čtyři děti…začala jsem se smát, že to se tedy určitě nestane, brala jsem to jako legraci. Do roka mi však zemřela maminka, stal se ze mne sirotek, protože tatínek už také nežil. Bylo mi osmnáct. Za dva roky jsem se vdala, časem se mi narodily dvě holčičky. Za třináct let jsem ovdověla, po několika letech znovu vdala a vyvdala dvě další děti. Tak jsem opravdu nakonec měla děti čtyři. Vzpomínám na toho stařečka, který to všechno vyčetl z mé ruky…
Čtenářka z Turnovska

Vítání jara
Ráda veršuji a oslovilo mě jaro. Spolu s pozdravy posílám i básničku, kterou jsem složila. Snad přinese do duší lidí elán a radost.

Když skončí posledních zbytků sněhu tání, když ptáčci se v holých korunách stromů ve zpěvu předhání
a vzduch dostane nový kabát, novou sílu, vůni, ledy roztají v potůčku, na rybníce, v tůni.
Tu každý ví, že přichází to nejkrásnější období roku, co přináší nám rašící a rozkvétající snítky na každičkém kroku. Slunce na obloze vládu převezme a zalije kraj jasem, zahřívá poupátka a volá na ně: “Otevřete hlavičky!“ svým hlasem. Ptáčci naladí si v hrdélkách noty a ve zpěvu se předhánějí, vzduch voní hlínou, v níž probouzí se život, co dřímal pod bílou závějí. Širá pole se do svěží zeleně oblékají a září, kam jen pohlédneš, a ty volání hlasu jara: „Pojď ven, do přírody!“ poslechneš. A vkročíš do té krásy, v níž až dech se tají, oči noříš do květů, jež všude kolem rozkvétají. A příroda tě zve dál: „Jen pojď , člověče, pohleď na tu krásu!“ Tedy vychutnej si vše, co daru je ti v tomhle času. Neb netrvá tak dlouho - to rozkvétání a probuzení, do léta vstoupí, tak nepromarni je člověče, nebuď zaslepený ani hloupý. Vdechuj celou bytostí to povětří, které tě obklopuje, nastav tvář Slunci, jež na svém korábu po blankytném nebi pluje. Slyš to cvrlikání a překrásné zpěvy ptačí, na spodobnění jejich krásy tisíce lidských slov nestačí. Neb je to zázrak a ten se popsat slovy nedá, ten prožít se musí, marně se snažit bude ten, co tohle kolem popsat zkusí. Je to zázrak, zázrak přírody, jenž zadarmo nám darován jest, který dokáže i do smutného srdce lidského trochu tepla vnést.
Jana B., Petrovice

Podivný pták
Před nedávnem jsem s manželem viděli v našem kraji podivného ptáka. Už jste o něm psali. Zpočátku jsem si myslela, že se jedná o letící husu nebo čápa, pak jsem si ale uvědomila, že vypadal jako ti ptáci ze Zemanových filmů. Nejsem žádný odborník, ale po přečtení článku „Nebeští obři“ jsem si vyjasnila, že to muselo být něco jako pterodaktyl. Kdybych ho uviděla na nějakém obrázku, určitě bych ho poznala.
Čtenářka D. B., Kraslice
 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2505441
DnesDnes500
VčeraVčera573
Tento týdenTento týden3693
Tento měsícTento měsíc16787

Partnerské weby

apartman banner