Vzpomínky?

Měla jsem řadu podivných zážitků, které mě přiměly k tomu, že jsem se začala zajímat o hlubinnou abreaktivní psychologii, tedy minulé životy. Ale nikdy jsem tuto terapii nepodstoupila, zřejmě nechci určité věci zažív at znovu. Mám například příšerný strach z vody, které je víc než v zahradním bazénku. Takže se v létě nekoupu v rybnících ani řekách, o moři vůbec neuvažuji. Nedokážu tam vstoupit a smočit si byť jen kotníky. Stejně tak nemohu plout na loďce nebo se plavit na parníku. I přejít most přes řeku je pro mě utrpení - točí se mi hlava. Když jsem byla malá, bylo mi tak sedm nebo osm, shodili mě kluci do bazénu a já šla okamžitě ke dnu. Myslím, že tímto dnem se probudila moje vzpomínka na utopení - kdysi. Druhý zážitek byl spíše takový záblesk v mysli, ale velice intenzivní. Byli jsme na výletě na hradě v Nových Hradech. Při prohlídce jsem narazila na obraz ženy v bílých šatech. V ten moment jsem měla pocit, jako bych to byla já a dívala se do zrcadla. Cítila jsem vůni parfému a hebkost látky na šatech. Ale byl to jen mžik, ten pocit hned zmizel. Další vjem se týká druhé světové války a koncentračních táborů. Nedokážu číst knihy ani se dívat na filmy z tohoto prostředí, dostávám vždy vnitřní třesavku. Jen jedinkrát jsem viděla kousínek autentického dokumentu o koncentračním táboře. Okamžitě se mi udělalo špatně - jak duševně, tak fyzicky, bylo to velice nepříjemné. Navíc absolutně nesnáším němčinu, mám z ní husí kůži. A nakonec ještě jedna bláznivá věc. Jsem silné postavy a nedaří se mi žádným způsobem natrvalo zhubnout (tedy s vypětím všech sil něco shodím, ale zanedlouho jsou kila zpět). A jsem si jistá - tedy zase mám spíš pocit, že pokud jsem byla v minulém životě v nějakém koncentráku, mým největším přáním bylo, aby někdy nastala doba, kdy bych byla tlustá a měla hodně jídla a nikdy už neměla ten strašný hlad. Vím, že to, co jsem napsala, může znít podivně, ale divná si nepřipadám. Možná existuje hodně lidí s podobnými pocity, jaké mívám já. Ale v jednom mi tyhle mé pocity pomohly - nebojím se umřít.
Čtenářka Jana H.

Náhled od minulosti

Co se týče minulých životů, nikdy jsem po nich usilovněji nepátrala. Pracuji se svým podvědomím pomocí aktivní imaginace a ta mi jednou dveře do minulosti pootevřela. Tehdy jsem v polospánku přemýšlela, proč mě tak přitahuje určitý muž, přímo magicky. Najednou jsem uviděla ochoz nějaké budovy, zády ke mně tam seděl muž s vlnitými vlasy, oděv tipuji na 18. století. Blížila se k němu štíhlá, dlouhovlasá černovláska s úsměvem na tváři. Cítila jsem náklonnost k tomu muži. A najednou jsem věděla, že jsem to já a on, ten, co mě přitahuje.
Marie B., Mělník

 

Tibet

Od dětství jsem odmítala určitá jídla, která jinak moji rodiče normálně jedli. Měla jsem s tím problémy a matka mi často říkala, že jsem se měla narodit jinde. A tak to pokračovalo i v dospělosti. I když jsem své rodině dopřávala pokrmy podle jejích chutí, sama jsem je nejedla. Nikdy jsem nejedla vepřové maso, knedlíky a uzeniny. Denně ale musím mít rýži a čaj. Samozřejmě jím i jiná jídla, ale toto upřednostňuji. Pak se jednou stalo toto. Dostala jsem adresu buddhisty, chtěla jsem od něj vědět, jak budu dlouho živa. Odpověděl dopisem a kromě jiného poslal seznam mých minulých životů. Protože jsem na takové věci nevěřila, ani jsem to nečetla a odložila jsem to do krabice s nejrůznějšími písemnostmi. Asi po deseti letech mi přítelkyně sdělila, že by se se mnou jedna paní chtěla seznámit. Paní jsem přijala. Když vešla do dveří, bylo to, jako by vešlo slunce, tak hřejivý pocit jsem měla. Když jsme usedly za stůl, její první otázka zněla: „Co vám říká Tibet?“ Odvětila jsem, že hodně, že se o něj zajímám a že mám dojem, že mám podobné stravovací návyky, jaké mají tam. A když potřebuji radu, odpovědi na své otázky najdu v knize moudrých lámů. A paní mi řekla: „Vždyť jste tam žila jako moje sestra. Žily jsme v klášteře jako dvě mnišky. Byl tam tvrdý život, proto jsme k sobě v tomto životě také tvrdé.“ Vyprávěla toho ještě hodně a vše se shodovalo s mým životem, zvyklostmi a také s věcmi, o kterých kromě mě nikdo nevěděl. Bylo mi s tou paní dobře. Když odešla, šla jsem hledat dopis od buddhisty. A mezi minulými životy ten Tibet zapsán opravdu byl. Vše mělo pokračování za nějakých pět let. Měla jsem na výstavě své obrázky automatické kresby. Projevila o ně zájem jedna lékařka z Pecky, chtěla je koupit. Protože se takové věci neprodávají, několik kreseb jsem jí darovala. A pak mi zavolala: „Jedu do Tibetu a vaše obrázky beru s sebou.“ To všechno podle mě nemůže být náhoda, věřím, že jsem nějaký minulý život opravdu v Tibetu prožila.
Danuše P., Plzeň

Dejá-vu

Když mi zemřel manžel, vzal mě nejstarší syn na dovolenou do Chorvatska, do města Beograd. Jeden den jsme jeli na prohlídku nějakého přírodního parku. Část cesty jsme jeli autem, pak jsme si přesedli do vyhlídkového autobusu. Ptala jsem se, kam že to jedeme, ale odpověď žádná. A já najednou řekla, že jedeme tam, kde jsou ty vodopády a malý kostelík. Podotýkám, že netuším, jak mě to napadlo, neviděla jsem žádné prospekty, neslyšela jsem o tom předem nikoho mluvit a také jsem nikdy předtím nebyla v zahraničí. Rodina na mě koukla, že mi asi „hrabe“. Jenže to všechno tam opravdu bylo. Já sama měla pocit, že to tam znám, ale už jsem raději byla zticha. U kostelíku jsem dlouho stála, nějak jsem nemohla odejít, rozloučit se s tím místem. Poslední den pobytu jsme měli všichni jet na výlet lodí, na nějaký ostrov. Měla jsem ale tísnivý pocit, že tam nemůžu jet. Vodu mám ráda, plavu, ale přesto cítím hrůzu, když přecházím po mostě, prostě když jsem ve výšce nad vodou, sama ale nevím, proč.
M. K., Chomutov

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2434050
DnesDnes279
VčeraVčera765
Tento týdenTento týden4168
Tento měsícTento měsíc4168

Partnerské weby

apartman banner