Netopýří tanec a déšť na přání
Kamarádky o mně říkají, že jsem tak trochu čarodějnice. Malinko ovládám numerologii, takže když mi někdo prozradí datum narození, tak mu vysypu z rukávu jaké má vlastnosti a na co talent. Pomocí automatické kresby zjišťuji láskyplné vztahy mezi milenci, dále jakými kdo trpí nemocemi, občas se dívám i do kávové sedliny... Kdysi jsem byla s partou mladých lidí v Itálii, kde jsme místním sadařům pomáhali sklízet jablka. Pracovali jsme od 8 hodin ráno do večera, neměli jsme ani čas prohlédnout si okolí. Jen když pršelo, tak jsme měli volno a mohli se zajít podívat do horského městečka. Spala jsem na pokoji s Janou, z naší ložnice se dalo vyjít na terásku. Byl z ní krásný výhled do údolí. Každé ráno jsem se kochala přírodou a cinkotem zvonků, které nosily ovečky na pastvě. Jednoho rána se Jana probudila a povídá: „Já jsem tak unavená. Kéž by začalo pršet a mohla bych se ještě válet v posteli.“ „Chceš aby pršelo? Můžu ti to zařídit,“ usmívám se a jdu na terásku. Jana slyší, jak volám: „Pojď, pojď!“ Vracím se do ložnice a říkám: „Klidně lež, už začalo pršet!“ „Jak jsi to udělala?“ ptá se kamarádka. „To víš, kdo umí, ten umí!“ směji se. O několik let později jsem odjela se skupinou děvčat, které se věnovaly orientálnímu tanci do Chorvatska. Každý večer jsme si vyprávěly různé příhody. Když se začínalo smrákat, podívala jsem se na nebe a uviděla tam létat asi pět netopýrů. „Holky,“ povídám, „chcete vidět jaké mám kámoše? Teď mezi nás přivolám netopýry!“ Zatímco děvčata nevěřícně kroutí hlavou, já odstupuji od skupinky, zvedám ruce nad hlavu a volám:“ Hej, netopýři, pojďte ke mně!“ a opět rychle zvedám ruce nad hlavu. Najednou nade mnou začne kroužit asi dvacet létajících myší. Trvá to jen chvilku, ale efekt je veliký. „Jak jsi to udělala?“ ptají se překvapeně a já se tajuplně usmívám. Pak ale svoji fintu prozrazuji. A prozradím ji i vám, čtenářům. Ale vraťme se nejprve k přivolání deště v Itálii. Nebylo v tom žádné kouzlo. Prostě jsem si všimla, že když se valí mraky z údolí k našemu penzionu, kde jsme byli ubytovaní, tak vždycky prší. Když jdou mraky naopak z hor do údolí, tak je krásné počasí. A jak to bylo s těmi netopýry? Měla jsem v rukách drobné kamínky a házela je mezi kroužící savce. Oni je chytali do paciček v domnění, že je to hmyz. Proto se všichni slétli nad moji hlavu s tím, že tady mají dobrou večeři! A na závěr ještě jedna legrační „záhada“. Když jsme byli na parníku, který kotvil na Máchově jezeře, tak jsme s kamarádkou popíjely v kajutě, protože měla narozeniny. Přítelkyně si však stěžovala, že jí svítí do očí sluníčko. „Tak jí povídám:“ Jano, pro tebe udělám všechno, pro tebe otočím i zeměkoulí!“ Na chvilku jsem odešla a když jsem se vrátila, sluníčko už svítilo na levobok lodě. „Jak jsi to dokázala? „podivila se kamarádka. Já jen nafoukaně pokrčila rameny, ale pak jsem jí to prozradila. Prostě jsem požádala kapitána, aby loď otočil na druhou stranu! Co říci na závěr? I k čarování potřebuje člověk mozek.
(luk)


Pomohla mi písnička
Po přečtení článku - Umění milovat - jsem se rozhodl napsat něco ze svých vlastních zkušeností. Vše začalo těžkým onemocněním. V červnu 1945 mi bylo 18 let, udělal jsem tovaryšskou zkoušku, skončil s učením a začal pracovat. Měl jsem jasné představy o tom, jak budu v životě pokračovat, ale ty mě opustily v srpnu. Onemocněl jsem těžkou obrnou a skončil v nemocnici ve stavu, kdy jsem nepohnul nohama, jen nepatrně jsem hýbal rukama, nemohl jsem ani polykat a jen málo jsem reagoval očima. Dva týdny jsem jen ležel a píchali do mne řadu injekcí. Po dvou týdnech lékaři konstatovali, že jsem utekl hrobníkovi z lopaty. A hovořila o tom i ztráta tělesné váhy - z původních 64 kilogramů jsem zhubl na 38! V nemocnici jsem byl od srpna do Vánoc a pak jsem marodil doma. Kromě potíží fyzických se projevily i psychické. Plazil jsem se pomalu a kulhavě - na zdolání tří kilometrů jsem potřeboval dvě a čtvrt hodiny. Na mou hlavu padaly různé posměchy a začali se ke mně tvrdě chovat i křesťanští věřící. Podle nich jsem musel něco závažného provést, když mne Bůh takto potrestal. Byl jsem pro ně darebák i proto, že se nechci přiznat k tomu, co jsem zlého udělal. Původní zaměstnání už jsem nezvládal, ale našel jsem si jiné. Také jsem se oženil a vše vyhlíželo opět celkem perspektivně. Ale ne dlouho. Podnik, v němž jsem pracoval, byl znárodněn a mne vyhodili z dílny do lomu. Ze msty jsem se připletl do protistátní činnosti, což se ale díky bratrově vytahovačnosti prozradilo. Bratr utekl „za kopečky“ a já jsem se z prvního podezření díky psychologii vykroutil. S STB jsem si pak „hrál na schovávanou“ až do konce socialismu. A z toho zase vznikl veliký omyl. Policie za mnou chodila, ale nesebrali mne. Veřejnost z toho odvodila, že s STB spolupracuji, udávám lidi a dostávám za to peníze. U dveří mi kdosi zapálil kříž Ku-Klux-Klanu. Snad bylo plánováno i mé oběšení. Myslím, že to vše podpořilo i mé kulhání. Většinou se mnou všude jednali tak, že když jsem chorý na nohy, mám vadný i mozek. Tak mne řada lidí napadala. Někteří z omylu, jiní z legrace. Opak mi navíc utekla žena. Ona pila a fetovala, ale tenkrát ještě nebylo fetování úředně uznávané a tak mne i někteří lékaři považovali za blázna, když jsem na slabinu manželky upozornil. Zůstal jsem sám s dětmi a naštván přemýšlel, jak se darebákům pomstím. Ale jednou jsem v rozhlase poslouchal písničku Kristýnka a tam se objevila myšlenka – když je někdo darebák na mne, tak já darebák být nemusím. A tak místo myšlenek na pomstu jsem začal myslet pozitivně - na hudbu. A urážlivé útoky okolí jsem začal brát jako psychologické zajímavosti. Tento přístup mi pomáhal, měl jsem jakousi pomyslnou zákopovou obranu před útoky. Po letech jsem ovdověl a jako vdovec měl samozřejmě různé potíže. Ale stále mi pomáhá Kristýnka. Nebožce manželce jsem slíbil věrnost až za hrob, ale když je mi, jak se říká, ouvej, pustím si na pásce Kristýnku. Takový postup bych doporučoval všem, co se nemohou vyhrabat z různých podobných patálií.
V. W., Světec

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2452831
DnesDnes147
VčeraVčera591
Tento týdenTento týden738
Tento měsícTento měsíc3777

Partnerské weby

apartman banner