Vzpomínka na zázrak
Je bláznovství věřit v 21. století na zázraky? Proč, když víme, že lidská víra uzdravuje. Zde je příběh z předchozího století o zázračném uzdravení. „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech“, pomysleli si lidé v okamžiku, kdy v mladé rodině s dvěma dětmi skonala matka. Otec, aby svým chlapcům zajistil i mateřkou péči, se znovu oženil a zplodil dcerku. A opět ovdověl! Jeho stárnoucí matka ochotně na svá bedra přijala snahu podílet se na výchově vnoučat, ale nedokázala zastavit čas a sil jí ubývalo. Nadešel čas, aby se otec znovu poohlédl po ženě, jež by ochotně „přikládala do rodinného krbu“. Brzy tak měly u stolu místo další tři malé dívky. Bylo to období víceméně šťastné. Na kamnech denně poskakovaly poklice od kastrůlků a dětského smíchu bylo na křižanovském statku tolik, co modliteb. S vojenskými ostruhami však přicválal rok 1938 - nastala mobilizace. Řinčení hitlerovských zbraní násilně odvedlo otce od rodiny do kasáren a na matce bylo, aby zaopatřila rodinu i hospodářství. Pracovitá matka jednoho dne omývala tlamy dobytku, když jí jedna z ustájených krav prokousla dlaň. Děti poslala do školy, sama zašla k lékaři. Zranění jí ošetřil, ale zároveň trval na okamžité hospitalizaci s přesvědčením, že druhého dne by již bylo pozdě. Matka si pobyt v nemocnici nemohla dovolit s ohledem na děti a chtíc nechtíc musela odmítnout. Kvůli otravě krve jí otekla během dne celá paže. Večer, když děti ve spánku oddychovaly, ona se posadila. Znavená celodenní prací si zranění potírala svěcenou vodou. Poté vzala do rukou růženec, ovinula jej kolem poraněné dlaně a pohroužila se do modlitby. Vyčerpaná bolestí v sedě tvrdě usnula. Ráno ji probudily děti a matka si najednou všimla, že její paže nenese žádné známky opuchlosti jako předchozího večera. Uvěřit tomu nedokázal ani lékař, co ji původně ošetřil. Že se doma něco děje, cítil i otec ve vzdálených kasárnách. Později se rodině svěřil s jedním snem, v němž se ocitl doma a jednoho ze synů se ptal na matku. Syn odpověděl: „Tam“. Ale otec ve snu stále nechápal a znovu se zeptal: „Kde?!“ A syn znovu odpověděl a ukázal: „Tam, na hřbitově“. Došlo tehdy k propojení zázračné síly svěcené vody, růžence, modlitby a snu? Ano! O milostech zázračného uzdravení ví své jedna z obyvatelek Domu sv. Antonína, která se o příběh své rodiny podělila. Je přirozené, že v úžasu nad mystériem a velikostí tajemného dobrotivého zázraku považuje uvedení svého jména za bezvýznamné.
Z osobního rozhovoru zpracoval Pavel P.


Letní příběh
Loňské léto bylo ve znamení mimořádné borůvkové úrody. Alespoň v Brdech byly borůvek celé plantáže. Prodlouženou dovolenou jsme proto věnovali sběru borůvek bohatých na spoustu vitaminů a nevynechali jsme ani jediný den. Na některých místech dorůstaly borůvky neuvěřitelných velikostí. Pobyt na čerstvém vzduchu a v krásné přírodě byl pro nás balzámem na duši, zvláště za doprovodu ptačího koncertu. Vzhledem ke skutečnosti, že můj muž je ohromným milovníkem přírody a vyzná se dobře v „ptačím světě“ (i když odborník zase není), okamžitě zaznamenal poznatek, že nás jedno odpoledne přivítali hádejte kdo? Havrani! Samečkova vyzývavá árie mne posléze zlákala k odpovědi. A světě div se! Samečkovi se moje odezva zalíbila a tak zopakoval svůj pěvecký um a já, potěšena, že ho můj pěvecký výkon zaujal, jsem s panem havranem rozjela duet. Po jeho skončení jsme za nějakou dobu nad námi viděli přeletět dva páry havranů. To se opakovalo po několik dní. Dokonce jsme jedno odpoledne čekali na nádraží na vlak, seděli jsme na lavičce a najednou slyším svého ptačího kamaráda naproti v háječku. Říkám si: „To není možné, že by to byl on a nebo jiný? Kolik jich zde je?“ V lesním království jsme měnili místa podle velikosti a množství plodů v rozpětí až dvou kilometrů. Terén lesa byl kopcovitý a tak jsme si jej rozdělili na přízemí, první a druhé patro. Někdy si dali havrani pauzu, ale opět nás našli a doprovázeli, takže bylo úplně jedno, kde se nacházíme. Můj muž mi několikrát zopakoval, že se ten havran snad do mě zamiloval. A pak se jedno krásné slunné nedělní ráno ozvalo v poměrně blízké vzdálenosti hrdliččino vrkání. Pojednou se přiblížila samička a přihlásila se do konkurzu. Jenže pan „hrdličák“ měl zřejmě smysl pro originalitu a tu vyžadoval i v árii od své vyvolené. Nevydával pouze ono běžné cukrú - cu, cukrú - cu, ale za každým druhým přidal - dám příklad - dvakrát cukrú, cukrú. To však ona hrdlička - kandidátka nerespektovala. A já, nic netušíce, jsem se zapojila jako náhradnice. Vzorně jsem dodržovala jeho pravidla a požadavky. A světe div se podruhé! Slečna hrdličková začala býti pro něj nudnou, ptačí kavalír začal se mnou „cukrovaný duet“. A snad pouze zasvěcení do ptačí říše uvěří tomu, co následovalo. Ptačí slečna byla z konkurzu vyřazena, a když pochopila onu skutečnost, na závěr a na rozloučenou pro celé publikum „zacukrovala“ jakoby se zvýšenou hladinou adrenalinu - podrážděně, neřku-li rozčíleně cukrú-cu, cukrú, cukrú a definitivně opustila lesní pódium a zmizela v dáli. Překvapení nás čekalo, když jsme se vydali na ostružiny do obce vzdálené asi 7 kilometrů od té naší borůvkové lokality. Najednou se ohlásil náš havraní kapelník z borůvkového království. Léto se pomalu chýlilo ke konci, připravovali jsme se na návrat do města. Odjížděla jsem o týden dříve, abych připravila náš byt ve městě na každodenní koloběh. Po týdnu dorazil i můj muž a jako první zprávu, celý dojatý, mi položil otázku: „Hádej, co se dneska ráno přihodilo?“ „Nemám tušení“, odpověděla jsem, ale z jeho tónu bylo cítit, že to bylo něco mimořádného. A on hned povídá: „Představ si, dneska ráno otevřu dveře (u naší chaloupky) a to, co mě čekalo za překvapení, mi snad nikdo neuvěří.“ Tím jen vystupňoval mou zvědavost a tak jsem jej celá dychtivá vyzvala: „Tak už mě nenapínej a povídej!“ „Dnes ráno na lavičce proti dveřím seděl havran. Nevím, co to znamená, jestli něco cítil a přišel se rozloučit? Nevím. Ale je to zajímavé.“ Během zimy jsme vzpomínali na krásné letní zážitky a věříme, že i v letošním létě si vše zopakujeme.
V. F., Heřmanova Huť

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2452828
DnesDnes144
VčeraVčera591
Tento týdenTento týden735
Tento měsícTento měsíc3774

Partnerské weby

apartman banner