Noční návštěva
Zůstala jsem sama se dvěma dětmi. Bydlíme v rodinném domku s rodiči. Mladší syn se se mnou někdy díval na internetu na videa o UFO. Cítila jsem lítost nad mimozemšťany, na kterých prý američtí vědci dělali pokusy v Area 51. Ten den jsem se zadívala do záře slunce a říkala si, jestli vůbec ještě někdy budu šťastná. Večer jsem si šla s dětmi lehnout. Usnula jsem a zapomněla zhasnout. Najednou slyším zvonek za dveřmi. Bylo kolem jedné hodiny v noci, byla jsem v jakémsi polospánku a podvědomí mi říkalo - to jsou oni, zvoněním dávají najevo, že přicházejí! V domě všichni spali, nikdo nic neslyšel. Ale to „něco“ chtělo, abych si myslela, že k nám do pokoje vstupuje má matka a jde si ke mně do postele lehnout! Byla jsem v polospánku a neměla jsem v sobě žádné léky ani alkohol. Vybavuji si, jak se z postele dívám směrem ke dveřím, které se pomalu otevíraly, nemohla jsem se ani pohnout. Nato jsem ucítila, jak jakoby něco přeskakuje mou postel a vznáší se to nade mnou. Moje podvědomí mi pořád tvrdilo - buď v klidu, to je jen tvá matka, šla si k tobě dolů lehnout…Pak jsem na svém krku vzadu na zátylku ucítila nepřirozeně dlouhý štíhlý prst, který mi jemně nadzvedl hlavu a zřejmě se to „něco“ na mě napojilo. Ve své hlavě jsem totiž slyšela cizí hlas, který mi řekl: „Tady tě má někdo rád!“ Znělo to jako z digitální nahrávky. Vše trvalo několik vteřin, moje reakce byla jasná. Lekla jsem se a vyskočila z postele. Nikde nikdo, všude naprosté ticho, v pokoji se svítilo, dveře byly zavřené. Srdce mi bušilo jako na poplach. Stále jsem cítila ten prst na krku a byl to velice nepříjemný pocit. Ale byla jsem jinak v pořádku, neublížilo mi to. Myslím si, že andělé jsou mimozemské bytosti, které dokáží projít vším a dostat se všude. Dokonale znají funkce lidského těla i mysli. Jsou to dokonalé bytosti s vyspělou technickou úrovní. Znají podstatu bytí i života na této planetě a podíleli se i na stvoření. A asi si dovedete představit, co by mohl dokázat takový „zlý“ anděl. V tom vidím největší hrozbu pro celý náš svět, neboť s něčím takovým opravdu nelze bojovat. Škoda, že mě přepadl tak veliký strach a nedokázala jsem s tím komunikovat, ale věřím, že starověké civilizace se s nimi kamarádily, uctívaly je jako své bohy a ledacos se od nich naučily.
Lucie V., Rychaltice


Vosková podkova
Letos v dubnu měl náš otec výročí úmrtí (od jeho smrti uplynulo 36 let). Zemřel mladý, bylo mu 58 let. Zůstaly jsme po něm tři nezletilé děti, ostatní sourozenci, bydleli jsem v té době na Slovensku. S mamkou jsem chodila na hřbitov, dá se říci každý den. Zapalovaly jsme svíčky i za další příbuzné, kteří již nežili. V roce 1988 jsem se odstěhovala na Moravu. Od té doby zapaluji svíčky za rodinu sama doma. Na konci dubna jsem tedy rozžehla svíčku za otce. Byla silnější a asi 10 centimetrů vysoká. Zapálila jsem ji ráno a hořela až do večera, do pozdních hodin. Uhasil ji až manžel, když šel spát. Ráno jsem vstala a svíčku za otce opět zapálila, aby dohořela. Svíčku jsem postavila na malý talířek. Netuším, kdy dohořela, všimla jsem si toho až další den. Chtěla jsem zbytky vosku odstranit z talířku a s úžasem jsem zjistila, že ze svíce zbyl vosk ve tvaru podkovy. Cosi mi našeptávalo, ať si podkovu vezmu a uložím ji do poličky. Když přišel na návštěvu synovec, nechtěl věřit tomu, že je to podkova ze svíčky, kterou jsem zapalovala za svého mrtvého otce, jeho dědečka. Vyfotil si podkovu mobilem a ukázal snímek svému otci, mému bratrovi. Bratr mi pak řekl, že možná budu mít štěstí, protože podkova prý štěstí přináší. Jsme rodina věřící, netoužím po penězích, ale po zdraví a rodinné pohodě. Nevím, chtěl mi tím otec něco naznačit?
Zuzana B., Studénka

Divný sen
Před 27 lety (mně bylo v té době třiatřicet let), jsem podstoupila operaci mandlí. Proběhlo to za plného vědomí, a když jsem to měla za sebou, snažila jsem se rychle usnout. To se mi podařilo a zdál se mi následující sen. Spala jsem v nemocnici. K mé posteli přišla osoba zahalená celá v černé kápi, která sahala až na zem. Na hlavě měla kapuci, a proto jí nebylo vidět do tváře. Tato osoba mi řekla, abych šla s ní. Mně se nechtělo, odpověděla jsem jí, že mám přece bolesti a jsem slabá. Uslyšela jsem odpověď, že to nevadí, ať jí podám ruku a vše zmizí. Udělala jsem to, podala té osobě v černém ruku a cítila se lehce, žádné bolesti mě netrápily. Šly jsme chodbou, kde byli lidé a sestřičky, ale všichni se chovali tak, jako by nás neviděli. My sestoupily po schodech a skončily ve sklepě. Ve sklepní místnosti byly dva dlouhé stoly, na nichž leželi lidé. Osoba v černém mi naznačila, že si mám také někde lehnout. Rozhlédla jsem se a řekla, že je to tam pro mě tvrdé a málo místa, že chci svou měkkou postel. Osoba v černém mi podala ruku a beze slova mě zavedla zpět k nemocničnímu lůžku. Okamžitě jsem se probudila a uvažovala, co to bylo za místnost, kde jsem to byla. Nic jiného mě nenapadlo, než že to byla márnice a osoba v černém smrt. Ale proč si vybrala zrovna mě? Těžká operace to nebyla, komplikace se neobjevily. Že by se smrt spletla?
A. V., Český Těšín

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2452843
DnesDnes159
VčeraVčera591
Tento týdenTento týden750
Tento měsícTento měsíc3789

Partnerské weby

apartman banner