Zachráněná kachní rodinka
Pracuji jako ostraha závodu a při odpolední obchůzce jsem se zastavil na jedné z vrátnic. Po chvíli na mě zavolala kolegyně, že se po areálu toulá divoká kachna s mladými. Šel jsem se podívat a opravdu tam byla vyplašená kačena s několika káčaty. A co teď s tím, říkal jsem si. Když je tam necháme, určitě celá rodinka zahyne. Nejdřív mě napadlo zavolat na městskou policii, neboť tam by mohli mít odchytovou službu a nějak nám pomoci. Službu konající operátorka mi po vysvětlení problému slíbila, že pošle hlídku. Jenže kachna nechtěla počkat a motala se kolem kanálu, kde hrozil pád mláďat mezi mříže. Sice se mi podařilo houfek odehnat, ale při bližším zkoumání jsem zjistil, že je pozdě a dvě kachňátka už byla chycená v kanále. Když jsem je viděl, jak tam sedí schoulená a bezmocná, musel jsem jednat hned. Vypadalo to, jako by se smířila s tím, že tam musí umřít. To mě vyprovokovalo k akci - zvedl jsem poklop a kolegyně kachňata vylovila a dala do velké krabice. V tu chvíli jsem pochopil, jak se zloději kovových poklopů kanálů při „své práci“ musí nadřít. Následně jsme se s kolegyní pustili do odchytu zbylých členů rodinky. Mladé jsme pochytali, ale větší problém nastal s odchytem matky. Ta se projevila jako správná máma a chodila za hlasem svých potomků. Kolegyně, mimochodem Kateřina - tedy také Káča, navrhla, že na ni hodíme košili a tak ji chytíme. Jenže chyba lávky. Kachna byla rychlejší a ulétla přes zeď. My měli kachňata v areálu závodu a jejich máma běhala po silnici. Hrozilo nebezpečí, že ji srazí auto a zůstane nám 11 sirotků! Vzali jsme krabici s mladými a vyrazili za ní. Naštěstí mateřský pud funguje na 100 procent. Chvíli jsme kachnu naháněli, až mě napadlo otevřít dveře od místnosti řidičů a krabici umístit uvnitř. Doufali jsme, že kachna překoná plachost a půjde za mladými. Trochu váhala, ale nakonec vešla a my opatrně za ní zavřeli dveře. Ale místnost byla dost velká, odchyt kačeny nemusel proběhnout bez jejího zranění. Naštěstí byly otevřeny dveře od sprchy, kde nejsou okna. Kačka si to tam namířila a bylo vyhráno. Pomalu jsem vešel za ní a zavřel dveře, aby byla tma. Na kachnu jsem posvítil baterkou a opatrně jsem ji chytil, už nekladla žádný odpor a nechala se zavřít do krabice ke svým mláďatům. Po chvíli dorazil strážník městské policie. Návštěvníky z říše vodního ptactva jsme mu předali a on je odvezl do přírody, kam patří. Ještě nám přijel oznámit, kde je vypustil. Takže rodinka je na rybníku jménem Milada. Jestli se tam půjdete koupat nebo projít a uvidíte kachnu s 11 káčaty je to právě ta zachráněná rodinka, která o vlásek unikla smrti.
Pavel D., Ústí nad Labem

Karty nelhaly!
Toto je příběh mých kamarádek, jedná se o nevlastní sestry - Sofii a Sylvii. Nejdříve jsem poznala Sofii, byla vyhlášenou kartářkou a já patřila k jejím klientům. Sofie pocházela z Prahy a po nějaké době se tam vrátila, ale já jsem za ní jezdila (teď už nemusím, vrátila se k nám na sever zpátky). Sofie měla v Praze nevlastní sestru - o tři roky starší Sylvii. Bydlely tam spolu v jednom bytě. Povahově se od sebe lišily, i když se obě narodily ve znamení Berana. Sofie hodně četla, byla aktivní, procestovala mnoho zemí. Podívala se na člověka, a i když ho viděla poprvé, dokázala určit jeho klady i zápory. Sylvie ale každého, kdo se na ni usmál, považovala za dobráka a opakovaně na to doplatila. Nikdy necestovala, bála se dokonce jezdit i výtahem. Pak se ale seznámila s paní, která ji požádala o výpomoc. Potřebovala, aby se Sylvie postarala o její příbuznou v Americe po dobu 3 měsíců. Sofii se to nelíbilo. Navštívila proto onu ženu a nabídla se místo Sylvie. Byla odmítnuta s tím, že stará paní by ji nesnesla, neboť je příliš aktivní a působí dominantně. Vzhledem k tomu, že Sofie razí heslo - co na srdci, to na jazyku, neodpustila si poznámku, že má dojem, že v Americe nepotřebují výpomoc, ale fackovacího panáka. Doma Sofie Sylvii vyložila karty. Ty Sylvii varovaly, ale přesto se do Ameriky vypravila. Žena, která „brigádu“ zprostředkovala, ji doprovázela. Zdržela se 3 dny a slíbila, že Sofii předá adresu jejího pobytu. Ovšem slib nedodržela. Sofie prostřednictvím SMS žádala kontakt na sestru, žena však nereagovala. Uspěla, až když se uchýlila k výhružkám. Byla jsem u toho, když Sofii v kartách vyšlo, že se má Sylvie v Americe velmi špatně. Sofie do Aiken psala Sylvii každý den, ale Sylvie odpovídat nesměla. Bylo jí dovoleno napsat jen dva pohledy, které paní Yana, o kterou se měla starat, zcenzurovala. Když přišel dopis od Sofie, musela ho Sylvie paní Yaně přečíst. K jídlu dostávala jen tři toustové chleby denně. Paní Yana měla koně. Ten dostával mrkev, jablka i chléb, tak Sylvie stolovala napůl s ním. Jejím úkolem zdaleka nebyla jen péče o paní Yanu a koně. Musela sekat trávu, hrabat listí, uklízet, což bylo nekonečné. Jednou se stalo, že paní Yana dlouho spala, a tak Sylvie šla uklidit stáj, pustila koně proběhnout a začala iniciativně s úklidem listí. Ale to si dala - paní Yana na ni křičela, že bez jejího dovolení nesmí sama dělat nic! Jinak jí dá ceduli na krk a vyhodí ji z domu. To už Sylvie nevydržela a řekla, že když ji vyhodí, půjde na policii, aby zavolali Sofii a ta si pro ni přiletí. A Yana byla zas jako milius. Ale Sylvie jí přestala říkat o dopisech od Sofie. Když vybírala letáky ze schránky a byl tam dopis pro ni, zastrčila si ho do holínek. Sofie psala Sylvii, že ji paní Yana bude přemlouvat, aby zůstala v Americe další 3 měsíce, že jí vyřídí povolení. To se skutečně stalo. Sofie psala: „Vyšlo mi v kartách, že se v domě, kde jsi, stane obrovské neštěstí. Jestli tam zůstaneš, už se neuvidíme. Přileť domů!“ Paní Yana prosila Sylvii alespoň o měsíc, ta začala váhat. Ale týden před tím, než jí vypršela tříměsíční lhůta, se v podkroví z ničeho nic začala o půlnoci otvírat skříň. Sylvie se začala bát. I když večer ke skříni přirazila židli, nepomáhalo to. To ji dohnalo k odletu. Paní Yana koupila Sylvii letenku, ale až potom, co jí slíbila, že se za 3 měsíce vrátí. Sylvie byla ochotna slíbit cokoli, ale o návratu neuvažovala. Po několika málo měsících se Sylvie dozvěděla, že paní Yana získala novou služku. Pak ale někdo v Aiken dům zapálil a paní i ta dívka uhořely. To bylo asi to obrovské neštěstí, které viděla Sofie v kartách. Tohle vše vám vlastně píši na počest Sofiiných narozenin, neboť letos oslavila své sedmdesátiny.
Martina Z., Radvanec

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2475701
DnesDnes290
VčeraVčera579
Tento týdenTento týden2042
Tento měsícTento měsíc7331

Partnerské weby

apartman banner