Nestárnoucí rodina
Fantastický objev vědců - dožijeme se 300 let!, křičí na mě barevná obálka oblíbeného časopisu. Nemám náladu na čtení, jen si představuji těch 300 let. Neuvěřitelné! Ještě nedávno, za mého mládí, se šedesátiletým říkalo staroušci. A teď? Kdybych uslyšel slovo stařeček, automaticky si představím shrbenou, šourající se postavu, připomínající bezdomovce. S tím rozdílem, že staroušci se kdysi pohybovali kolem svých deputátních chaloupek, očima hladili pilné včeličky, pleli travičku, odháněli dotírající psy, a potom znaveni dřímali na lavičce pod lipou. Asi jako nynější zahrádkáři. Ale kdepak jsou ty časy! Teď už nechceme stárnout, ale mládnout. Sám jsem byl svědkem, jak prababička důrazně žádala vnučku, vlastně pravnučku: „Neříkej mi babičko, říkej mi Jájo!“ A chudák dítě jí tak skutečně začalo říkat. Nechceme si připomínat a připouštět věk, snažíme se být fit. Vím to podle sebe, pročpak asi chodím na své oblíbené procházky? Spálím přebytečný tuk snažící se mi usadit na břiše, cítím se na šedesát a ještě stačím sledovat novoty okolo sebe. Kam zamířím dnes? Sahám po svém zlepšováčku, po kostičce označené písmeny S, J, V, Z, H a N, které značí sever, jih, východ, západ Karlových Varů, H znamená hospodu a písmeno N varuje, ať sedím doma a nikam nechodím. Padá mi sever, což není žádná výhra. Je to oblast poznamenaná těžbou uhlí a kaolinu, raději bych se vydal po stopách lázeňských hostů. Ale co, alespoň uslyším znovuzrozené a krásně bijící hodiny kostela v Sedlci. A už jsem na cestě za zdravím, abych si splnil svých denních šest až osm kilometrů. A že by mě doma čekala podřimující babička? Kdepak, moje o rok mladší žena je naprosto jiný typ. Zatímco já jsem v podstatě pecivál, ona má neuvěřitelné množství zájmů. Navíc poslední dobou přemýšlí o tandemovém seskoku padákem. A potom? Myslím, že tajně sní o zdolání kanálu La Manche. Fakt bych za to nic nedal. Zatím sedí doma u stolu a něco si šeptá. Vedle ní leží rozevřená skripta univerzity třetího věku, do kterých sem tam od pletení nahlíží. Ptám se, co je k večeři. Ptám se ale dost nevhod, protože nervózně zavrčí: „Vezmi si něco v lednici, já teď fakt nemám čas. Za chvíli přijde Marcela a jdeme cvičit. A ten svetříček musím dodělat. A nezapomeň - zítra musíš uvařit, já jdu s turisty na túru!“ Zcela bez nálady přecházím do kuchyně. Ze stolu na mě vyzývavě křičí barevná obálka časopisu s fantastickým objevem vědců. Konečně se dávám do čtení. Dočítám a šeptám si pro sebe: „Dožijeme se 300 let.“ A v tom mi to došlo! Sahám po becherovce a dávám si hlt přímo z láhve. „Proboha, to ale znamená, že budu muset ještě 225 let vařit!“
Josef K., Karlovy Vary


Sen a skutečnost
Lidská duše je nevyčerpatelný pramen touhy po absolutní hodnotě života, krásy, lásky a štěstí. Člověk není jen tělem, má úkol, poslání. Jen málo lidí si uvědomuje tajemné síly své duše a ještě méně je těch, kdo je dovedou využít. Společně s duchem a duší prožíváme ve svém životě pozitiva a negativa, svým tělem pomáháme uskutečňovat program duše. Duše se může rozdělit na několik částí, cestovat časem, podávat informace intuicí, přes siderické kyvadlo i pomocí snů. Využil jsem možnosti automatického psaní, abych popsal skutečný příběh, který se stal v letech 2011 až 2013. V roce 2011 jsem na konci srpna navštívil sestřenici Janu, abychom si zavzpomínali na krásná školní léta a pěší túry od Stropníku přes Bouřňák až k Cínovci. Překvapilo mě, že je Jana ve svých šedesáti osmi letech tak neuvěřitelně vitální. Povídání se protáhlo do pozdních nočních hodin. Domů jsem se vracel druhý den dopoledne. Při loučení mi řekla: „Přijeď co nejdříve, aby nebylo pozdě!“ Mávnutí rukou a úsměv a upřímné objetí - to byla má odpověď. Po čase se v jednom dopise zmínila o častých bolestech v boku. Chtěl jsem zjistit, od čeho pocházejí, nedostal jsem však svolení od svých duchovních poradců. Rok 2012 byl ve znamení špatných zpráv o jejím zdravotním stavu. Rozhodl jsem se, že ji navštívím, ale nepředvídatelné okolnosti mi v tom zabránily. Nedokázal jsem si představit skutečnost, že by navždy odešla bez rozloučení z mého života. Jednoho dne přišla zpráva od její dcery, že lékaři zjistili zhoubný nádor na slinivce. Tušil jsem, co bude následovat. Plánovaná operace se ale nakonec neuskutečnila. V lednu 2013 se mi zdál sen. …Cestoval jsem rychlíkem číslo 606 z Prahy do Duchcova. Na frekventované ulici Teplické mě očekával můj zesnulý kamarád Míla, vyhledávaný proutkař. Vydali jsme se ulicí Zahradní k domu s popisným číslem 19. Po schodech jsme došli k bytu sestřenice Jany. Otevřenými dveřmi jsme vstoupili do obývacího pokoje. Uprostřed stála v mlhavém závoji a kynula nám na pozdrav. Po chvilce ticha Míla popošel k ní, uchopil ji za ruku a bez jediného slůvka se rozplynuli v prostoru. Hodinky na mé ruce ukazovaly 9:30. Z neznámých příčin se má osoba vzápětí ocitla v rychlíku číslo 615. Při pohledu na krajinu a vzdalující se vrcholky Krušných hor jsem spatřil dvě okřídlené duše, které mě doprovázely až do stanice Teplice. Teprve po výjezdu z ní se proměnily v modré obláčky stoupající k obloze. Rychlík do Prahy přijel o 30 minut opožděn. Nepamatuji se, kde jsem se nacházel v době od 13:37 do 22:00, kdy jsem ulehl ke spánku. Ve 3:30 mě probudily bolesti v celém těle provázené motolicí, nepříjemným tlakem u srdce a dotykem čísi ruky. Světlo po stisknutí vypínače lampičky na nočním stolku mě vrátilo do reality. Díval jsem se do prázdna. Se sepjatýma rukama jsem prosil anděly strážné, aby mě zbavili tíživého pocitu v přítomnosti kohosi neznámého, jehož energii jsem vnímal v ovzduší. Po několika minutách napětí povolilo a já otevřel okno, abych se nadýchl čerstvého vzduchu. Čekal jsem, co bude následovat… V dopoledních hodinách jsem se probudil nesnesitelnou žízní. Do bloku jsem si zapsal všechna čísla z nočního snu. Snaha pomocí numerologie porozumět významu čísel 3, 30, 22, 606 a 616 nepřinesla výsledky. Teprve ve večerních hodinách, ve spojení s duchovními poradci, mi bylo vše vysvětleno. Cituji: „Cesta rychlíkem číslo 606 se musela uskutečnit ještě před úmrtím sestřenice Jany, aby došlo v jejím bytě k setkání se zesnulým Mílou a aby se splnilo přání navštívit ji, k němuž nedošlo za jejího života. Číslo rychlíku 606 (6+6=12=1+2=3) představovalo hodinu úmrtí Jany. Setkání v bytě bylo jejím posledním rozloučením s hmotnými věcmi a hodinky na mé ruce ukazující 9:30 (9+3=12=1+2= 3) - to byl opět čas skonu. Zpáteční jízda rychlíkem 615 (6+1+5=12=1+2=3) zase jen potvrzuje čas smrti. Dvě okřídlené duše doprovázející rychlík byly připomínkou našich pěších túr. Zesnulý kamarád Míla byl poslán jako strážný anděl, který měl za úkol doprovodit duši Jany do duchovního světa k odpočinku, do příbytku Otce, odkud její duše vzešla. Opoždění rychlíku o 30 minut doplnilo konečný čas smrti sestřenice. Čas 22:00 byl časem, kdy duše Jany opustila fyzické tělo. Noční probuzení ve 3:30 oznamovalo přítomnost její duše v mém bytě a její poslední rozloučení se mnou. Prožitý sen ze dne 26. 2. 2013 a jeho pravdivost byly potvrzeny zprávou, která mi následně oznámila, že dne 28. 2. 2013 ve 3:30 Jana zemřela.
Jiří R., Pečky

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2470908
DnesDnes120
VčeraVčera623
Tento týdenTento týden1323
Tento měsícTento měsíc2538

Partnerské weby

apartman banner