Když andělé a rostliny promluví
Možná jste se již zamýšleli nad anděly, kartami a jinými věcmi. A přemýšleli jste někdy, zda na nás mohou promluvit i strom nebo květina? Promlouvají na nás andělé, ale možná si říkáte: „No,(ne)věřím tomu, ale i kdybych chtěl/a, jak je uslyším? Vždyť se snažím a stále je neslyším...“ Ale oni nemusí promlouvat slovy, jen když to očekáváme, mohou k nám hovořit kdykoli, přijde nám třeba nápad z ničeho nic. A to je většinou odpověď na otázku, na kterou se již dlouho ptáme. Ale nejen to. Odpověď může být i symbolická, lze ji spatřit jako padající list, letícího ptáka. Kromě toho mohou k nám promlouvat i rostliny. Většinou je to myšlenkou a pocitem, jako tomu bývá při komunikaci s andílky. Rostlina vás může i o něco požádat. Např. jdete ke kamarádce na návštěvu, a o patro výš nad jejím bytem je truhlík s květinou. Vás přepadne nutkání jít nahoru. Pak se podíváte na tu květinu a vidíte, že je suchá, potřebuje zalít. Většina dobrých lidí potom jde a květinu zalije. Rostlina promluvila a vy ji slyšíte. Ale mnozí lidé nic takového nepocítí, nic nevnímají. Jdou rovnou na návštěvu, aniž by je něco ponoukalo nahlédnout o patro výš. Povím vám jeden ze skutečných příběhů, ukáže vám, že je dobré naslouchat, tím lze i zachránit mnohé. Když jsem byla malá, šla jsem s mamkou od babičky. Chodívaly jsme většinou stejnou cestou při silnici, ale tehdy jsme si řekly, že půjdeme jinudy. A tak jsme se blížily k mešímu kopci, ve směru k parku. A tu jsme spatřily malinkého ptáčka. Vzaly jsme ho domů, snažily jsme se mu pomoci. Chodila jsem mu pro žížaly, zatímco ho mamka chovala. Jednoho rána ale maminka přišla, že ptáček zemřel, zrovna když k němu přicházela a chtěla ho nakrmit. Zřejmě tenkrát, když jsme ho našly, vypadl z hnízda ze stromu. Alespoň neumřel sám, opuštěný, myslím, že příroda mu chtěla dát šanci... Promluvil tenkrát k nám anděl, rostliny či někdo jiný, abychom mu pomohly? Nevím, ale je třeba naslouchat. My netušily, proč půjdeme onou cestou, ale šly jsme. Cítím, že jsme udělaly dobře, protože ptáček se pak cítil klidněji. Příroda drží při sobě, pomáhá si a snaží se žádat o pomoc, pokud ví, že některá její součást je v nouzi. A tak je třeba položit si otázku: Nejsme náhodou rovněž součástí přrody? A neměli bychom si také vzájemně pomáhat a pochopitelně i všemu živému, co nás obklopuje?
A. A., západní Čechy


Slezské pověsti vážně - nevážně: Panování kněžny Libuše
Sotva národem milovaný praotec Čech vydechl naposled, začali všichni pozůstalí srdceryvně plakat. Jen co se trochu uklidnili, strhla se mezi nimi hrozná rvačka o právě uvolněný trůn. V ní si silnější vyhazovali ty slabší z hradu, z vysokých oken do příkopu. Přeživší pak za zesnulého praotce volili Kroka. Byli mazaní, věděli, že je to bačkora, který jim kývne na vše. Nový vladař zplodil tři dcery - Kazi, Tetu a Libuši. Kromě toho už neučinil ni dobrého, co by stálo za řeč. Jednou se jaksi zmátořil a navštívil dva nejmoudřejší muže na světě - Šalamouna s Chironem. Chtěl po nich radu, kterou z dcer má učinit svou nástupkyní. Doporučili mu Libuši. Nová panovnice hned nařídila, že chlapi musí radikálně změnit svůj zahálčivý způsob života. Dokonce je nutila, aby ženám skládali milostné básně! A kněžna si nedala pokoj. Jednou načapala jednoho muže ze své družiny (vysoce postaveného), jak leží v trávě a dívá se do nebe. Libuše se do nej hned pustila: “Jak to, že tady lelkuješ? Můj lid stále víc nadává a ty, místo abys víc pracoval, klidně neděláš nic. Jsi propuštěn!” Vladařka také věštila budoucnost. Vystoupala na kopec nedaleko Prahy, tam rozpřáhla ruce a mohutným hlasem volala: “Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat!” Potom se otočila směrem, kde leží Slezsko, a dodala: “Také vidím potomky mého strýce Lecha, kteří - černí jak krtci - ze země ven vylézají.” “Co jsi nám to, Libuško, věštila?” ptali se jí domorodci. Ona jim vysvětlila, že město bude protor, kde bude spousta lidí ve vysokých domech, stále výš a výš jeden druhému po hlavách budou chodit. Ti černí krtci, chachaři ze Slezska, budou hluboko v zemi černé dřevo kopat. “Měla by se s kněžno vdát”, radili jí starousedlíci. Moc si přáli, aby Libuše už konečně byla pod čepcem...
Eda N., Opava


Mezilidské vztahy
Na louce vysoká tráva, rozkvetlá je různými barvami. Opodál koryto potoka, v němž protéká voda studená. Na první pohled zdát se může, že je to obyčejný svět. Ale když se podíváme blíže, můžeme konstatovat, že je to nádherné dílo matky přírody. Tak, jak tráva roste a mění se v ročních obdobích, tak se mění naše mezilidské vztahy. Na jaře, když po zimě ožívá, je to, jako když nám do života vstoupí lidská bytost, kterou poprvé v životě vidíme. Pak přátelství naše roste jak z trávou v létě a je v květu. Když na podzim je listí zbarvené do různých barev, tráva odumírá a tak i některé naše přátelství. Je na osudu, jestli nám zůstane přátelství na celý život, nebo ho máme jen na jedno roční období. Do našeho života vstupují lidé, kteří nás mají něco naučit, vnést třeba jen světlo lásky do naší duše. I ten bez černý bílým kvítím kvete tak, jak láska mezi dvěma lidmi. Spojuje lidské osudy a nebo je rozděluje. Bez rozkvetlý hřeje naše srdce, když se na něj díváme. Ukojí naše čichové buňky i lékem je v zimě, když tělo chřipka do postele položí. Tak i láska je pro nás zdrojem tepla u srdce, ukojí tělesné potřeby, a když člověk je nemocný, dokáže ho i léčit. Jako vrba stará vyprávět může o dějinách svého okolí, tak i každý z nás může vyprávět o vztazích, o přátelstvích i o minulosti své. Každý z nás má mnoho ran na duši, skrývá je, jako pod kůru stará vrba své letokruhy. Každý z nás má v srdci mnoho krásných okamžiků a vzpomínek na staré známé, rád je vytahuje na světlo boží, jako to listí zdobí v létě vrbové větve. Čas pluje jak voda v potoce a protéká korytem,
i život náš nám utíká mezi prsty, pokud hádky a zlost kralují v našich vztazích. Pokud ale panují láska a něžné pohlazení, jsme schopní z tekoucí vody vyrýžovat zlaté kamínky a uchovat je v srdci, kde září jako letní slunce, které nás hřeje za studených nocí. Lidské vztahy naplněné láskou a přátelstvím jsou plaché jak motýli. Chyťme je a uchovejme v mysli, nechť nám dodávají víru v nesnázích...
Dagmar N., Třinecko

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2473710
DnesDnes51
VčeraVčera548
Tento týdenTento týden51
Tento měsícTento měsíc5340

Partnerské weby

apartman banner