Byli to andělé?
Před časem jste měli na titulní stránce článek o Lorně Byrneové. V létě jsem četla její bestseller „Andělé v mých vlasech“. Když jsem večer měla všechno hotové a svého ochrnutého vnuka, o kterého se po smrti jeho maminky starám, připraveného ke spaní, sedla jsem si pořádně unavená na chvíli na zahrádku, abych si trochu odpočinula. To se již začínalo stmívat. Čas od času si tak sednu, abych se podívala, zda se vrátil párek netopýrů, kteří přilétají a většinou tu pak i vyvedou mladé. Tento večer jsem si pod dojmem knížky říkala: Jestli jste, zjevte se mi… A najednou se asi 3 centimetry nad zemí objevil shluk stříbrných jiskřiček, který za několik minut zmizel. A poněvadž jsme lidé nevěřící, sedla jsem si druhý den na lavičku zas, abych svou prosbu a zážitek zopakovala. Jiskřičky se mi nezjevily, ale na obzoru se z nebe začaly na šňůrkách spouštět malé míčky v různých výškách. Jev trval několik minut, pak už se nic podobného neopakovalo. Znamenalo to asi - dvakrát a dost! Pak jsem ale za nějakou dobu měla veliké starosti o vnučku, prosila jsem anděly, aby jí pomohli s tím, že jestli mě slyšeli, aby kolem mě přeletěl pták. Pták nepřeletěl, přišel ale večer a objevil se jakýsi bzučivý hmyz. Řekla jsem si - křídla jako křídla. Stále si ale kladu otázku - byli, nebo nebyli to andělé?
A. N., západní Čechy


Zakladatelé Jablunkova
V době, kdy silný Řím táhl v bojích světem, došlo k bitvám s odvážnými íránskými kmeny tzv. Jazygů, kteří odolali Římanům a vytlačili je zpět. V čase bojů mnoho kmenů Jazygů dorazilo až do Jablunkovského průsmyku a založili tu kolem roku 1200 dnešní město Jablunkov. Podle legendy toto město dostalo jméno od „jabloňky“, která rostla na místě založení, vedle ní byla studánka. Zde se zastavovali kupci během svých cest, aby nabrali síly a osvěžili se vodou z horského pramene ve studni. Druhá verze říká, že jméno Jablunkov vzniklo od slova jablon, které je spojeno z názvem javoru. Právě tyto stromy rostly ve velkém počtu na místě, kde se rozkládá město Jablunkov. Další verze vypráví, že název pochází z latinského slova gabella nebo gablum, což v překladu znamená poplatek. Město se rozkládalo na někdejší hranici s Uherskem, tedy tu kupci platili poplatek za převoz zboží. Město leží v srdci těšínských Beskyd v údolí řek Olzy a Lomné. Potomci Jazygů jsou v dnešní době nazývaní Jackové. Jablunkov je nejvýchodnější město České republiky. Ve 12. století tu těšínský kníže založil varovné hradiště a v roce 1560 udělil kníže těšínský Václav II. Jablunkovu statut města. Od té doby mohli zdejší obyvatelé vařit pivo, pořádat trhy - jarmarky a volit fojta. Na jarmarcích se obchodovalo z dobytkem z širokého okolí, trh se konal na náměstí mezi kulturním domem a hřbitovem až do roku 1895. Obyvatelé Jablunkova si za svého patrona zvolili sv. Jiřího. Podle pověsti v době prusko-rakouské války r. 1762 nepřátelská vojska třikrát obsadila Jablunkov a počtvrté unesla dceru fojta. Odvážní Jablunkovští ale dceru fojta zachránili a hrdě se vrátili domů. Bylo to 24. dubna, kdy se ctí památka sv. Jiřího, zůstal tedy sv. Jiří (vítěz dobra nad zlem) patronem Jablunkova už napořád. I tak malé město mělo svůj vlastní kroj, který nesměli nosit lidé v žádném jiném městě či vesnici. Pokud se žena provdala a odešla z Jablunkova, také se musela kroje vzdát. Ženský kroj byl zdoben stříbrnou bižuterií, připomínal barokní oděv. Mužský kroj byl podobný vojenskému - připomínal uherskou uniformu. Jak se volil fojt? To bylo zajímavé a jednoduché. Jelikož obyvatelé Jablunkovska trpěli nedostatkem jódu, což způsobovalo zvětšení štítné žlázy - vole, při volbě na post fojta kandidáti usedli u kulatého stolu a na vole jim byla nasypána pšenice. Komu slepice vyzobala jako prvnímu pšenici, stal se fojtem. Jindy volba probíhala tak, že kandidáti usedli u kulatého stolu, do jehož středu byla položena veš. Na koho veš skočila, stal se fojtem. A jak to bylo se zdejšími řemesly? Velmi rozšířené bylo tkalcovství. Zprvu to byla ženská práce, ale postupně tkalcovské stroje-stavy obsluhovali muži. Podle jablunkovských soupisů z roku 1749 tu bylo 50 cechovních tkalců, ale celkový počet byl ještě vyšší. Jablunkov jinak proslavilo kdysi hrnčířství a přízni se těšili koláři. Však také svého času byly nejčastějším dopravním prostředkem formanské vozy, proto to bylo řemeslo nepostradatelné a vyhledávané. Koláři sestavovali nejen kola, ale celé vozy či vozíky. Nechyběli tu samozřejmě ani krejčí, holiči nebo pekaři. V Jablunkově vás okouzlí historie v podobě zachovaných budov či přátelští a někdy i temperamentní obyvatelé.
Dagmar N., Třinecko


Emoce a bouře
Mám malou a celkem rozpustilou vnučku. Je to taková treperenda a rozumbrada. Všechno ví a všechno zná, někdy mi připadá až moc chytrá na její věk. Není to tak dlouho, co jsem zcela vážně uvažovala nad tím, zda nemá nějaké paranormální schopnosti. Ráno se kvůli čemusi urazila a nebyla s ní řeč. Nestává se to často, že by se kabonila, ale když už, pak to stojí za to. A čím víc se vztekala na celý svět kolem, tím víc se mračila obloha. A když začala Sára plakat, spustil se vítr s lijákem. Boží dopuštění to bylo a dokud se vnučka neuklidnila, řádilo i počasí…
Eva T., Beroun

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2475712
DnesDnes301
VčeraVčera579
Tento týdenTento týden2053
Tento měsícTento měsíc7342

Partnerské weby

apartman banner