Po celé námi sledované období by měla naší povětrnosti vládnout valentinská zima, jejímž patronem je svatý Valentin (14. 2.). Mezi další pranostické dny tohoto času patří rovněž svatá Apolena (9. 2.), svatá Scholastika (10. 2.), svatý Řehoř (13. 2.) a svatá

Juliána (14. 2.). Nadnormálně vysoké teploty těchto dnů zaznamenalo pražské Klementinum v roce 1958, kdy se 12. února jednalo o 13,7 a 14. února o 17,2 stupně Celsia. K teplým únorům patřil též rok 1998 s teplotou 15,4 stupně Celsia dne 15. února. Zatím nepřekonatelný mrazivý rekord na našem území byl ale dosažen 11. února 1929, kdy teploty klesaly i pod minus 40 stupňů Celsia. Tvrdé únorové mrazy pak zasáhly naše území též v letech 1940 a 1956. Například 9. února 1956 jenom v pražském Klementinu naměřili minus 22,7 a 10. února minus 24,3 stupně Celsia. Přitom dlouhodobé teplotní průměry by se měly v našich končinách touto dobou pohybovat někde kolem bodu mrazu. Docela slušnou valentinskou zimu se sněhem i mrazy jsme pak u nás zaznamenali rovněž v letech 1999 a 2003, kdy se noční teploty při sněhové pokrývce pohybovaly v rozmezí od minus 13 do minus 20 stupňů Celsia. Z ještě pozdější doby pak můžeme jmenovat silné suché mrazy z roku 2005. V Podkrušnohoří tehdy teploty dosahovaly minus 10 až minus 15 stupňů Celsia, někde od minus 20 do minus 24 stupňů Celsia. Březník na Moravě hlásil rekordní teplotu minus 34,8 stupně Celsia.

Únor je z klimatologického hlediska posledním měsícem zimy. Původ českého názvu souvisí se slovem "nořit", neboť koncem února by se měl led nořit, pukat a lámat. Poláci zase označují únor jako "luty" - tedy lítý, krutý a mnohdy neúprosný, zejména pro své pověstné pozdní mrazy. Indiáni pak nazývali únor, kdy zima obvykle vrcholila, za měsíc hladu.

Nejznámější únorové pranostiky pojednávají o sněhu, který by měl pomáhat polím a následně také úrodě: "V únoru mnoho sněhu - později mnoho sena. V únoru z množství sněhu sena mnoho svítá. Únorové zásoby sněhu napomáhají rostlinám v jejich jarním růstu." Zajímavá je v těchto případech skutečnost, že se nejedná o nějaké prastaré moudrosti, které by dnes mohly vzbuzovat jen pouhý úsměv. Tyto pranostiky totiž platí navzdory rozvoji vědeckých poznatků a řízení zemědělství i dnes v plné míře. Ve své podstatě nejde ani tak o sníh v samotném únoru, jako spíše o to, co z něho zbývá v březnu a počátkem jara - tedy o vláhu. Přitom nelze přehlížet ani význam dostatečné sněhové pokrývky, která chrání plodiny před vymrznutím ozimů. Nežádoucí jsou tedy z těchto důvodů silné holomrazy bez sněhu či teplý únor, ve kterém srážky odtečou bez většího užitku. Pozvolné odtávání sněhu s blížícím se jarem je potom z vláhových poměrů tou nejlepší možností pro posílení polí.

Velmi významné a známé pranostické období představuje tuhá únorová zima. Její období v dlouhodobém průměru nastupuje kolem poloviny první únorové dekády a ve své nejchladnější části se projevuje jako zima valentinská. Příčinou vzniku těch nejdrsnějších období tuhé únorové zimy na našem území bývá zpravidla tzv. evropský zimní "monzun". Při něm do střední Evropy proudí studený arktický vzduch z tlakové výše, která se rozprostírá nad severovýchodní částí Evropy. Někdy se též jedná o tzv. sibiřskou tlakovou výši, jejíž mohutný vliv může dosahovat nejen k nám, ale někdy až do západní přímořské Evropy. Takováto extrémní situace u nás již několikrát nastala, nejvýrazněji potom před devadesáti lety v únoru 1929. Tehdy byla dne 11. února na jižním okraji Českých Budějovic u Stecherova mlýna, zaznamenána vůbec nejnižší teplota na našem území, a to neuvěřitelných minus 42,2 stupně Celsia. Teploty kolem minus 40 stupňů Celsia však byly k tomuto datu registrovány i na jiných místech. Například v Třeboni, kde rtuťový sloupec staničního teploměru poklesl na minus 41,5 stupně Celsia. Průměrná měsíční teplota v únoru 1929 byla podle meteorologické stanice v Praze - Klementinu minus 11 stupňů Celsia. Ani pranostiky valentinskou zimu nijak nepodceňují: "Na svatou Apolenu (9. 2.) měj světnici pěkně vytopenu. Svatá Apolena bývá ve studené mlze často zahalena. O svaté Scholastice (10. 2.) navleč si teplé rukavice. O svaté Scholastice nejlepší je beranice. O svatém Řehoři (13. 2.) mrazy přituhnou a vše umoří. Na svatého Valentina (14. 2.) zamrzne i kolo mlýna." Valentinská zima se u nás dostavuje v průměru šestkrát během deseti let a její trvání je datováno přibližně polovinou měsíce února, kdy již pozvolna začínají opatrné vyhlídky na blížící se jaro. Přestože je svatý Valentin v povětrnosti spojován především s panováním nezřídka i tvrdých mrazů, jeví se až paradoxně výrok lidové meteorologie, který je zřejmě přes veškeré svízele optimisticky motivován z dálky se blížící vyhlídce na jaro: "Svatý Valentýnek - jara tatínek."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2552682
DnesDnes321
VčeraVčera666
Tento týdenTento týden3599
Tento měsícTento měsíc2858

Partnerské weby

apartman banner