Podle lidové meteorologie lze toto námi sledované období zařadit k významně přelomovým, neboť ledoví muži přecházejí v izidorské jaro a žofínské deště, přičemž ve staročeských kalendářích končilo jaro a začínal čas podletí. Z pranostických světců si teď připomínáme pověstné ledové muže, kterými jsou Pankrác (12.5.), Servác (13.5.), Bonifác (14.5.) a dále také Žofie (15.5.) i svatý Jan Nepomucký (16.5.).

Skutečně jen velice málo pranostik a přísloví vstoupilo u současného člověka tak široce ve známost a doznalo takové popularity i obecného rozšíření, jako "ojíněná skupina pranostik" o prostuzených květnových jitrech, která je spojena se jmény Pankráce, Serváce, Bonifáce a jejich "kuchařky" - umáčené, uplakané či počůrané Žofie. Pro tři studené světce se v lidových pojmenováních nejčastěji objevují všenapovídající označení, jako jsou např. velcí ledoví muži, ledoví bratři, ledoví svatí, ledováci, zmrzlí muži, zmrzlíci, studení svatí, mokří muži, mokří svatí, ale právě tak i železní muži či železní bratři. Podle významového obsahu jednotlivých podání lidové slovesnosti k období ledových mužů můžeme tedy rozlišit především skupinu pranostik předpovídajících obecně pokles teplot, dále výskyt mrazů a mrazíků i vyhraněnou skupinu pranostik dešťových: "Nezamrazí-li ledoví bratři Pankrác, Servác a Bonifác, alespoň zastudí. Na Pankráce, Serváce a Bonifáce bývá chladno na jarní práce. Studení bratři - přinesou chladna, jak se patří. Můžeš-li dobře činiti s panem Servaciusem, na Bonifaciuse nezapomínej. Svatí Pankraci, Servaci a Bonifaci, vás se bojí všici sedláci. Pan Serboni pálí stromy. Pankrác, Servác a Bonifác často květy klidí pro královnu Žofii. Tři ledoví byli svatí, ale často jsou nejvíce proklatí. Svatí, kteří u nás v půli května hrozí mrazy, jsou: Mamert, dále ledoví muži - Pankrác, Servác, Bonifác, jejich kuchařka Žofie a zmrzlý Jan (Jan Nepomucký - 16.5.). Pominou zmrzlíci, pominou mrazíci. V půli května - po mrazech je veta. Na tři ledové voda padává."

Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. Proto mnohé pranostické výroky znějí ještě poněkud dobově, cize a archaicky. O tzv. ledových svatých, ale i o studené Žofii je zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. O ledových mužích píše i francouzský spisovatel Francois Rabelais v prvé polovině 16. století. Nejstarší doložené české pranostiky k této chladné květnové singularitě se objevují, jak je tomu již pravidlem u všech našich významnějších hospodářských pranostik, na počátku 17. století.

Jako ledoví muži s výskytem mrazů a mrazíků se u nás v současném teplém intersekulárním období objevují s četností výskytu kolem 20 až 30 procent, přičemž se dá říci, že stálé oteplování snižuje v poslední době jejich uplatnění na 15 až 20 procent. K výraznému uplatnění ledových mužů na našem území došlo např. v roce 1978. Tehdy k nám začal proudit studený kontinentální vzduch od severovýchodu. V důsledku toho 11. a 12. května poklesly v nižších polohách teploty na mínus 1 až mínus 5 stupňů Celsia a např. v Třeboni byla 12.5. naměřena v přízemní vrstvě teplota mínus 7,8 stupně Celsia. V chladných intersekulárních obdobích a epizodách malých ledových dob však ledoví muži náleželi k dosti dochvilným a pravidelným hostům. Německý meteorolog Gustav Hellmann např. prokázal, že výrazná květnová ochlazení se ještě v některých obdobích 19. století dostavovala s četností výskytu 50 až 60 procent. Podle našich meteorologických stanic s dlouhými řadami pozorování se pak tři svatí s pravděpodobností 55 až 65 procent projevují jako "studení muži" bez mrazů, ale s ochlazením a v 60 až 70 procentech případů jako "muži mokří". K tomu hovoří též pranostiky: "Na svatého Pankráce, Serváce a Bonifáce pršky nejjistější bývají. Prší-li na studené muže, bude pršet po mnoho dnů. Studení svatí mrazí, studí, a nebo jsou deštiví. Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště často nemine. Deště ledových mužů mohou být přínosem pro vláhu, avšak jejich dlouhé trvání kazí obilí."

Izidorské jaro, které vystřídá čas ledových mužů, bývá ve dnech kolem poloviny měsíce ovlivněno vůbec nejvýraznější předmedardovskou vlnou deštivého počasí, tzv. žofínskými dešti. O tento lidový název se zasloužila především početná skupina pranostik k 15. květnu, tedy ke svátku sv. Žofie (15.5.). Meteorologickou příčinou žofínských dešťů jsou pak vznikající teplotní rozdíly mezi prohřívající se pevninou a chladným oceánem, které do našich zeměpisných šířek podmiňují příliv vlhkého oceánského vzduchu: "Svatá Žofie políčka zalije. Svatá Žofie vaří z vody. Den svaté Žofie - jistý déšť. Den svaté Žofie bez deště nemine. Na svatou Žofii je dobře vysazovat hlavatici, neboť svatá Žofie ráda zalévá."

Den sv. Žofie náleží podle staročeského kalendáře k poslednímu dnu jara. Od následujícího 16. května se sice ještě hovořilo o jaru, které však mělo v lidové meteorologii přívlastek izidorské a ve staročeském roku patřilo již do období tzv. podletí, které tvořilo jakýsi přechod mezi jarem a létem. To také vystihuje první pranostika z podletí: "Svatý Jan z Nepomuku natahuje k létu ruku."
PAVEL KOVÁŘ

 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2428072
DnesDnes415
VčeraVčera765
Tento týdenTento týden3270
Tento měsícTento měsíc23551

Partnerské weby

apartman banner